EXPERIMENT (BATIM FF)

14. Nezpochybňuj peklo

Nezabíjej ho!
Vykřikl se vzlykem chlapec, držící si poraněné rameno. Proč bych neměl? Zaslouží si to!! Ohlédl se podrážděně nyní mocný démon, svírající lidské hrdlo ostrými drápy. Negan se nezmohl na nic, krom žalostného vití a prosebné mačkání ďáblovi paže. Nezabíjej ho! Prosím! Pusť ho... Pomátl ses? Jak se opovažuješ tento zákeřný odpad ještě litovat? Ztrapňuješ mě! Při pohledu do Neganovi tváře jeho chtíč zabíjet stále sílil, netušil však, jestli je v této situaci něčeho takového schopný. Možná jsem zrůda, ale rozhodně ne větší, než ty. Zle pohlédl na chlapce a mrštil s bezbranným lidským tělem o zeď a poslal ho tak do bezvědomí. Ty skutečně nejsi normální kluk. Vy lidé jste plní hloupých emocí, které vám ničí životy! Býval jsem taky takový.. Ale nyní už ne! Pohlédl pekelnýma očima na zděšeného chlapce stojící nad nehybně ležícím tělem, mnoucí své drobné ručky. Tys.. ho zabil? Zaklonil hlavu několik centimetrů nahoru, aby viděl Bendymu do očí a žalostně se do nich ponořil. Vypadá snad, jako mrtvý?? Jistěže jsem ho nezabil, i když bych to nejradši udělal... řekněme, že jsem mu jen trochu nakřápl jeho bezvýznamnou hlavinku. Švihl ocasem a poklekl k Neganově zkroucenému tělu. Jestli ho máš pravdu tolik rád, tak si ho můžeš odtáhnout někam do bezpečí, pofoukat bouličky a odpustit mu. Ale být tebou.. Šlápnu mu do tváře a povznesu se! Navíc.. Co takhle mi poděkovat? Nebýt mě, umlátil tě tu k smrti! Náhle Ben zpozorněl a opatrně popadl démona za předloktí, při čemž si přiložil prst na ústa. Psst! Přestaň vydávat tak hlasité zvuky, nebo nás uslyší... jestli zjistí, že se táto... Neganovi tohle stalo, zničí tě! A mě uvězní někde pod zámkem a udělají ze mě další experiment. Bendy se arogantně vyškubl z chlapcova sevření a znovu důrazně zasyčel. Nejsi v postavení, abys mi cokoliv příkazoval, nebo o mě dokonce pochybobal! Podívej se na mě! Podívej se, jak vypadám já, a jak vypadají oni! Myslíš si, že mám problém s tím, naházet všechny ty doktůrky na hromadu?! Tak to se pleteš, protože nemám! Ani nejmenší! Takže teď budu předstírat, že jsi mi vděčný za záchranu a odcházím! Protože na mě čeká člověk, který mě potřebuje. Postavil se do dveří a zaujal mužný, sebevědomý postoj a ohlédl se na chlapce. Proč ti to vůbec říkám.. vůbec mi nerozumíš. A já jsem na tom tak špatně, že tu děsím lidské dítě a poučuji ho o životě, o kterém sám nic nevím a ze všech nejvíc jsem si ho podělal. Kdybys jen tušil, co jsem provedl, ani při nejmenším by ses mě nepokoušel osvobodit z těch pout. Ben se nerozhodně kolébal na místě, netušil, zda-li následovat to ďábelské stvoření, či litovat svého nyní už nevlastního otce. Jakoby ses mi snažil něco říct... Nevím co, ani si nejsem jistý, jestli rozumíš ty mě, ale v očích máš.... smutek. Natáhl ruku. Neodcházej... nikdy jsem neměl kamaráda, kterému bych mohl říct, jak se cítím. Nejsem tvůj kamarád... dítě. Nenechávej mě tu.. Je mi fuk, že nejsi člověk a že mě nenávidíš... nechci být znovu sám. Je mi to líto, Bene... ale jednám tak, abych ti neublížil. Ostrými drápy se zaryl do rámu dveří, ze kterých se odrazil a rozběhl se po bílé chodbě. Věřím, že za jiných okolností by se z nás stali přátelé, Bene... ale nemůžu riskovat, že zjistí, že jsi byl ny mé straně a ublíží ti... Možná jsi na mě naštvaný, ale musíš pochopit

Že tohle je jen můj boj.