Tvůj konec je Azkaban [HP FF]

2.kapitola - Konečně Bradavice

Stále jsem hleděla na kartu s Brumbálem, a rázem byl fuč. Otočila jsem ji, a bylo na ní napsané, to, co vždycky.
Přemýšlela jsem o tom, co mě čeká tam v Bradavicích, jaké to tam bude, co budu dělat, ale hlavně to kam se dostanu.
Najednou jsem zase dostala huť na čokoládu, tak jsem rozdělala další čokoládovou žabku. Když jsem rozdělala krabičku, tak vyskočila a já uviděla tamně černou kartu, když jsem si jí vzala do ruky. ,,Voldemord!" když to uslyšeli, tak Remus s Jemesem naskočil, Sirius byl klidný, to jméno slyšel často, ode mě protože jeho rodiče mu říkali pan zla. Otočila jsem jí, a jediné co tam bylo napsané bylo: Největší černokněžník světa.
Tak to zase přehnali, sice je největší černokněžník, ale ne celého světa. Nemohla jsem tomu uvěřit, jak se tam mohl dostat? Vždyť je to černokněžník, a né kouzelník.
Rozdělala jsem další,a další. Voldemord, Voldemord,Voldemord! Aaaaa!

To už ale po kupé poskakovali čokoládové žabky, a James se je všechny snažil chytit, ale když se mu jednu z nich povadlo chytit tak se mu roztekla v ruce a z jeho obličeje se vytratil sebevědomí škleb. Měl ruce od čokolády, která nejen že kapala na podlahu, tak i zároveň na podlaze zase tuhla v nějaký patvar, který se začal pohybovat a zase se tvarovat v žabku.

Najednou se spěšný vlak do bradavic zastavil, zhasli se světla a po mém i ostatních kupé se rozlila tma. Byla mi zima, a začali mi mrznout prsty. Zvedla jsem se, a vyšla z kupé. Šla jsem k vedlejšímu kupé nikdo tam nebyl, šla jsem dál, nikdo, dál, nikdo, dál, nikdo. Po té jsem se otočila směrem dál do uličky, ten vagón se odpojil. Už jsem jen vyděla jak pára z lokomotivy stoupá k nebesům.
Zahlédla jsem smrtijeda, a to mě přimělo vběhnout do nejbližšího kupé. Vyděla jsem tam kufry. Hůlka. Neměla jsem jí, nechala jsem jí v mém kupé.
Začala jsem se hrabat v jednom z kufrů s domněním, že tam najdu hůlku. Nic.
Zamyslela jsem se jestli je bezpečné vylézt z kupé a rozběhnout se pro svou hůlku, váhala jsem, ale po chvíli jsem se tam vážně rozběhla, když jsem otevřela 'dveře', tak jsem viděla zmizet kluky, vešla jsem dovnitř, zvedla jsem svou hůlku a když jsem uviděla nějakýho chlápka v kápi s maskou, tak jsem zakřičela jediné kouzlo, na které jsem si vzpomněla. ,, Expeliarmus!" nic se nestalo, jen se ten zamaskovaný chlápek usmál, ale já to nevzdávala: ,,Expeliarmus! Expeliarmus! Expeliarmus Expeliar-"
,,Imperio!" ozvalo se zamnou. Chlápek se najednou nedobrovolně otočil, a šel uličkou pryč. Nechápala jsem to. Otočila jsem se směrem k oknu, a začala jsem se snažit nahmatat alespoň něco před sebou. Chytila jsem něco hebkého. A...

Probudila jsem se.
Vlak už zastavil. Sirius se mnou silně třásl, a když už si konečně uvědomil že jsem vzhůru, tak přestal.
Když mě pustil, tak jsem co nejrychleji vyběhla ven, kde už stál Hagrid a svolával nás. Když jsme tam byli všichni, tak jsme šli směrem k malím loďkám. Do jedné z nich jsme sedli já, Sirius, James a Remus.
Když jsem se koukla na loďku vedle nás, tak jsem v ní vyděla Nelu, nějakýho černovlasého kluka a holku se zrzavými vlasy. Vypadali opravdu klidně, narozdíl od kluků, kteří seděli přímo vedle mě. Pomalu jsem začala litovat toho že mě srazil a že jsem zůstala s nima v kupé.
Ale to už se loďky rozjeli, a ostatní kolem nás byli naplnění vzrušením. Zahleděla jsem se před sebe. Bradavice.
Poskočila jsem si, ale to jsem neměla. Protože se kvůli tomu loďka převrátila, a my zůstali za nimi, promrzlí, ve vodě a sami.