Tvůj konec je Azkaban [HP FF]

4.kapitola - Spolubydlící

Nevěřícně jsem šla v hustém chumlu Nebelvírských, kteří chtěli do svých pokojů. Už jsem se těšila na své spolubydlící, na to co se bude dít a na...
Z mého přemýšlení mě vytrhl dívka vedle mě. Měla podivně ostříhané hnědé vlasy, tmavě hnědé oči a jemnou pleť. Její hábit byl uhlazený a vypadal trochu, no... divně. Zaujala mě, chtěla jsem vědět víc, chtěla jsem se s ní zkamarádit.
,,Andromeda" usmála se na mě dívka.
,,Ema!" vychrlila jsem na ní, ona se jen ještě víc usmála, ale nic už neřekla. Což mě dost sklamalo.
Šli jsme dál, a já to nevydržela.
,,Mohla bych ti říkat Ady!" mlčela.

Když jsme došli k baculaté dámě, tak jsem uslyšela:
,,Heslo?!"
,,Rudý měsíc" obraz odkryl nemalou místnost. Hned se tam začali všichni hrnout.
,,Toto je Nebelvírská společenská místnost," začal perfekt ,,dívčí ložnice jsou vlevo a klučičí v pravo."
Najednou se všichni prváci rozběhli do svých pokojů, jen já tu stála mezi lidmi z jiných ročníků a zjistila že Ady je asi z jiného ročníku. Nedokázala jsem to, a tak jsem se zeptala:
,,Z jakého ročníku jsi?" zakřenila se.
,,Z druhého!"
,,A já z-"
,,Prvního." dořekla místo mě, pořád s tím vřelím úsměvem.
Byla jsem zmatená, mám jít do svého nového pokoje nebo tu zůstat?
Rozběhla jsem se po schodech nahoru, hledala jsem cedulku, na které by mohlo být mé jméno. Hned u druhých dveří jsem se zastavila.
Přemýšlela jsem. Ale po chvíli jsem otevřela dveře, a pokoj mi ukázal mé tři spolubydlící. Jedna z nich se na mě usmívala, její černé oči a vlasy, prozrazovali, že jí nejde nějak přelstít, a že je dost inteligentní.
,,Ahoj já jsem Katie!" řekla hnědovláska.
Hned po chvíli jsem změnila názor, teď mi připadala že je kamarádská, milá a nebojácná.
,,Já jsem May!" vypískla malá blonďatá dívenka. Její podobně jako mé modré očka na mě hleděli z druhé strany pokoje.
,,Lili." řekla už né tak moc nadšeně. Rudé vlasy a zelené oči, dokonalá kombinace k dokonalé dívce, která se na mě nemohla ani podívat, nechtěla jsem být ta špatná, nevěděla jsem proč mě nesnese. Vadilo mi to.
Přešla jsem k jediné volné posteli, byla na ní kravata, šála to vše s Nebelvírským znakem.
Hodila jsem je na stolek vedle postele a svalila se na postel. Zavřela jsem oči a poslouchala své spolubydlící.
Po chvíli jsem usla, a čelila jsem svým snům.

Zvedla jsem se z postele, byla tma. Uvědomila jsem si, že mám na sobě ještě pořád hábit, a tak jsem ho ze sebe setřástla, a tak jsem na sobě měla jen svůj žlutý svetr a dženkyny.
Rozhodla jsem se tedy jít dolů do společenky.
Nejdřív jsem chvíli váhala, ale když jsem otevřela dveře od pokoje, tak jsem slyšela tichý rozhovor tři chlapců, Jamese, Sirius a Remuse.
A tak jsem za sebou potichu zavřela dveře a stejně hlasitě jsem sešla dolů.
Byli ke mě zády, a tak jsem se k nim proplížila a získala chvilku překvapení.