5.kapitola - Já můžu, a ty to víš...

69 4 0

od Veru_Enko10

od Veru_Enko10

Byla jsem dostatečně tichá na to, abych mohla bez problémů sedět na pohovce nedaleko za jejich zády. Byla jsem unavená, ale zajímalo mě, co dělají. A tak jsem se zvedla, ale něco-nic domě vrazilo, a já si všimla že na pohovce sedí už jen dva.
Bylo to divné, proto jsem si radši zase sedla na pohovku, která byla ve velkém stínu. Ale když jsem si sedla a dala ruku před sebe tak jsem zjistila že se něčeho dotýkám, něčeho hebkého a neviditelného, a když už jsem to chtěla chytit tak to tam už nebylo.
A tak když jsem se znovu koukla na pohovku tak tam byli tři. Nechápala jsem to, pripadala jsem si... špatně.
Nudila jsem se, mé zamyšlené plány, jsem nesplnila, a taky mi teď připadali trhlé.

Šla jsem nahoru. Poslouchala jsem každý svůj krok. Připadala jsem si zbytečná.
Otevřela jsem dveře, ale zarazila jsem se. Něco mi nesedělo. Na mé posteli seděla Ady.
,,Ahoj" zašeptala ve svitu měsíce, a mě přejel mráz po zádech.
,,Co tu děláš?"
,,Nemůžu spát."
,,Mmmmmm..."
,,Co je, to snad ani nemůžu jít k tobě do pokoje?"
,,Ne...!"
,,Proč?"
,,Vždyť ty nemůžeš jen tak ke mě vtrhno-"
,,Můžu!"
,,Nemůžeš!"
,,Můžu!"
,,Nemůžeš! "
,,Ty v hlouby duše víš že můžu, jen mi to nechceš říct."
,,Cco..."
,,Řekni to!"
,,Co!" to už jsem úplně vykřikla, Lili sebou cukla, zvedla se z postele.
,,Cco se tu děje?" řekla celá rozespalá.
Ady strnula, neměla jsem slov. Jen tak jsme tam stáli, ve tmě.
Bylo to tak dramatické.

,,Kdo jsi?" vyštěkla Lili na Ady.
,,Andromeda Blacková!" odpověděla jí.
,,Ty jsi jeho sestra?" zašeptala už Lili, protože si uvědomila, že by, ostatní taky chtěli spát.
,,Koho?" zeptala se Ady
,,Siriuse Blacka!"
,,Ne!" chvíli mlčela, a pak řekla ,,Je to můj bratranec."
Lili na ní jen vyvalila oči. V místnosti bylo trapné ticho, nic mi nedávalo smysl. Bolela mě hlava, myšlenky mi proudily hlavou, byla jsem unavená.
A tak moje tělo udělalo kompromis, spadlo na zem a já zavřela oči.