The Movement [POZASTAVENO]

9.

Hodila jsem na sebe CK sportovní podprsenku a na to košili. K tomu černé roztrhané džíny a mohlo se jít, ale byl tu jeden háček. Je teprve pět hodin a já se budu ještě hodinu nudit. Na konec jsem se rozhodla udělat si brzkou večeři. Vytáhla jsem vajíčka a vyplcla je na již rozpálenou pánvičku. Když to bylo hotový, tak jsem to předala na talíř, ukrojila si chleba a jedla. Hned jak jsem to donesla jsem dala talíř do dřezu a umyla jo. Proč umývat jeden talíř plus pánvičku v myčce, když to můžu mít za pět minut normálně.

Domem se rozlehlé zvonek. To bude Justin. Otevřela jsem dveře a uviděla jsem vysmátého Justina. ,,Ahoj!" Promluvila jsem jako první. ,,Ahoj, Bett. Tak jdeme?" Zeptal se a já přikývla. Vzala jsem si mobil a peněženku do kapsy a šlo se. Dojeli jsme před italskou restauraci poblíž Justinovým studia. Objednali jsme si oba boloňské špagety a pití k tomu. ,,Tak co to studium?" Zeptala jsem se, když číšník odešel. ,,No... Víš je to složitější. Buď ho ukončíš nebo..." Nedořekl to a já mu skočila do řeči. ,,Nebo?" Nechápala jsem jo. ,,Nebo budeš každý tři měsíce sem jezdit na zkoušky." Řek a poškrábaly se na zátylku. ,,Aha... Hmm... Tak budu dojíždět hold." Justin přikývl a já změnila téma. ,,A co turné už víš kde a kdy budeme mít show?" Zeptala jsem se se zájmem. ,,No... Pár měst to nepotvrdilo, ale jinak se už ví a za týden to pujde ven." ,,A která města?" ,,No, Vídeň, Sydney, nějaká Praha, Stockholm a Varšava. Ale stím si nelam hlavu." Pousmál se, ale já mu úsměv neopětovala. Kdo by nechtěl ve svém městě Justina Biebera? ,,Fajn, ale i tak je to divné!" ,,Ták tady to je!" Přinesl číšník dva talíře špaget. ,,Děkujeme" řekli jsme naráz a usmálo se na sebe. ,,Dobrou chuť!" Mrkl na mě Justin. ,,Dobrou" měkká jsem na něj ,nenápadně' ,,A co jinak?" Zeptala jsem se Justina, ten by mohl znát nějaké nové drby nebo fámy. ,,Niiic.... Nebo vlastně... Naše škola mění název!" To mě překvapilo ,,A na jakej?" ,, Milénium Dance University" odpověděl bez čekání. ,,Já myslela, že to už existuje...." ,,No ono se to spolu spojilo!" ,,,Aha tak to jo a ještě něco novýho?" Zeptala jsem se a čekala na odpověď, protože bylo ticho. ,,Za ten měsíc, jak začne to tour, tak budem ubytování na hotelech a tanečníci budou lítávat linkovými lety" Nechápala jsem ho. ,,Aha a já s tím co mám společnýho... Jsem si myslela, že všichni pojedeme v busech." Zakroutil hlavou. ,,Nene já budu lítat v soukromém letadle a ostatní v normálním. A proto jsem se tě chtěl zeptat jestli ti nebude vadit, když budeme mít společné pokoje mi dva na těch hotelech?" Nevěděla jsem co na to říct. ,,Tyjo, já nevím. Musím si to nechat projít hlavou." ,,Fajn, ale za dva dny se už musí objednávat hotely." Řekl trochu smutně. ,,Zítra ve škole ti řeknu, jak jsem se rozhodla!" Řekla jsem a upila si Spritu. ,,Nedáme si ještě dezert?" Zeptal se Justin. ,,No se mnou nepočítej!" Rychle jsem ze sebe vyjekla. ,,A to jako proč?" ,,Protože na něj nemám chuť!" Zasmál jsme se a Justin zavolal na číšníka. ,, Zaplatíme!" ,,Dohromady nebo zvlášť?" Zeptal se a já nestihla nic říct, protože Justin byl rychlejší. ,, Dohromady" pokroutila jsem hlavou ,,zvlášť!" Zdůraznila jsem a Justin mě probodávat pohledem ,,Tak jak teda?" ,,Zvlášť" mrkla jsem na Justina a pán mi výstavy k účet, na kterým ze spodu bylo jeho telefonní číslo. Hned jak jsem si toho všimla, tak se na mě usmál a já mu to podala zpátky. ,,Pane já mám přítele, takže si to prosím vás nechte!" Justin na mě koukal překvapeně. Položila jsem na stůl 50 dolarů, zvedla se a odešla. Justin tam s ním něco ještě řešil a já se vydala rušnou ulicí. Justin šel za mnou, ale já Uhla za roh a on pokračoval. Jak už uběhla nějaká doba, tak jsem se vydala směrem k té restauraci, tedy na opačnou stranu než se vydal Justin. Zavolala jsem na taxíka a on u mě zastavil. Nadiktovala jsem mu mou adresu a jela domů.

,, Nazdárek" zvolala jsem, když jsem zaklapla dveře od domu. ,,Ahoj, kde si byla?" Zeptal se táta s plnou pusou. ,,Na večeři s Justinem" ,,A proč tě dovezlo taxi?" Zeptal se, když polkl. ,,Protože jsem z tama předčasně utekla." ,,A smím vědět proč?" Zeptal se se zájmem. Já vlastně ani nevím proč. ,,Ne" řekla jsem a dala mu pusu na líčko. ,,Vysprchuji se a pustím si nějaký film v pokoji a u něj nejspíš usnu takže Dobrou" ,,Dobrou zlato" šla jsem do pokoje, kde jsem udělala to, co jsem řekla. Nakonec jsem si vybrala film Never say Never. Nikdy jsem jo neviděla, tak to zkouknu. Upřímně řečeno, půlku filmu jsem probrečela, protože mu závidím to co dokázal. Z neobyčejně obyčejného kluka se stala celebrita světových měřítek. V části s Madison Square Garden jsem upadla do říše svých snů.