Hvězdin příběh

1. Kapitola

Tlapka si hraje v doupěti s mechovou kuličkou a maminka je na lovu. Kulička utíká po doupěti a Tlapka pádí za ní, ale každou chvíli spadne, protože ještě neumí tak dobře chodit. Najednou do doupěte vtrhne maminka s tatínkem a nesou nějaké stěně. Tlapka si přestane hrát a kouká na rodiče a stěně, "maaa?" pískne. Maminka si lehne a položí stěně na zem vedle sebe. Tlapka přiběhne k mamince a zachumlá se jí do srsti, pak se otočí a sleduje stěně. "Tohle je tvůj nový bráška" řekne maminka něžně a přisune si stěně k sobě. Tlapka si stěně prohlédne, vypadalo úplně jinak než její maminka a tatínek, bylo žlutohnědé až na hlavu tu mělo uhlově černou, zato její rodiče měli krásnou černo bílou srst. Tatínek si lehne vedle maminky a olízne štěněti hlavičku, "ano, ztratil rodinu tak si ho vezmeme" řekl. Tlapce bylo štěněte líto a tak kývla hlavou, že souhlasí. "Od teď budeš Uhlík" řekne maminka a přitiskla si obě štěňata k sobě. Uhlík už, ale dávno spal tak se Tlapka stočila do klubíčka vedle něj, "doblou noc bláško" zamumlala ještě a usla.

Když se ráno probudila Uhlík už byl vzhůru a skákal po tatínkovi, už není tak vystrašený, pomyslela si a šla za ním. Chtěla se k němu přidat, ale v tom do doupěte přišel Zabiják "Vichře, máme jít nalov a přinést bílého králíka" štěkl a čekal na odpověď. Tatínek se zvedl a zhodil ze sebe Uhlíka, "dobře, už jdu," řekl a před vchodem se ještě otočil, "nezlobte maminku štěňata".
Když se tatínek vrátil už byli všichni přichystaní u Alfovi skály. Tlapka s bráškou a maminkou už tam taky čekali "mamii?" Pískla. "Ano?" Zeptala se maminka. "K čemu je ten králík?" Řekla a koukala na bílou kožešinu na kameni. "Když štěněti narostou tesáky stává se z něj dospělí pes a musí si zvolit dospělé jméno," řekne maminka a koukne na Větvičku "dneska si jméno vybere ona". Tlapka se podívala na Větvičku ,proč musí jméno dostat dřív než já? Zlobí se. Chtěla ještě něco říct, ale v tom se objevil Alfa. Všichni sklonili hlavy a Tlapka s Uhlíkem se je snažili napodobit. Alfa kývl na Větvičku, "přišel čas kdy se z tebe stane vážený člen smečky," řekl důstojně a vyskočil na svou skálu, "poraď se s Měsíční psicí a vyber si své dospělé jméno" zakončil větu a sedl si. Větvička zvedla hlavu k obloze, zavřela oči a rozhostilo se hrobové ticho.
Po chvíli oči otevřela a koukla na svou matku, "volím si jméno Kopřiva, nebezpečná a ostrá jako pravá bojovnice" prohlásila vznešeně.