Hvězdin příběh

2. kapitola

Tlapka sedí před doupětem a čistí si kožíšek, lekla se když uslyšela posměšny hlas: "ahoj, štěně". Byla to Kopřiva, která se jí přišla vysmát, že už má dospělé jméno, "teď už jsem hlídka," chlubila se, "a ty pořád jen bezmocné štěně." Tlapka se postavila a zavrčela, "ale já už taky budu mít brzo dospělé jméno". Kopřiva chtěla ještě něco říct, ale v tom k nim přišla Polárka, "Kopřivo, jdeme na hlídku," řekla a mávla ocasem na znamení, že má jít za ní. Kopřiva se zvedla a šla za Polárkou, ještě než odešla na ni hodila posměšný pohled.
Tlapka se vrátila k mamince a Uhlíkovi. Maminka ležela před doupětem a čistila Uhlíkovi srst. Tlapka k nim přišla a lehla si vedle maminky, sotva se uvelebila uslyšela přísný hlas, "Jiskro, povedeš dnešní loveckou výpravu". Maminka přestala olizovat Uhlíka a zvedla hlavu, "Beto, já nemůžu," řekla maminka, "musím hlídat štěňata". Beta se na ni podívala nazlobeným pohledem, "tvá štěňata jsou dost velká aby se prohlídala sama," zavrčela, "teď si vem ještě tři lovce a běž!". Maminka se poslušně zvedla a zamířila ke skupince psů na druhé straně mítiny, "zůstaňte v doupěti štěňata," zavolala na ně ještě před odchodem, "brzo se vrátím". Tlapka zůstala ležet vedle Uhlíka a koukala na odcházející maminku. Uhlík se postavil, "ta Beta je ale zlá," zakňučel naštvaně, "a teď by jsme měli jít do doupěte". Tlapka kývla a šla za ním. Až budu velká, tak si to s tou Betou vyřídím, řekla si pro sebe a lehla si v doupěti. Uhlík si všiml motýla, který se k nim zatoulal a začal ho chytat. Tlapka se na Uhlíka chvíli dívala, ale za chvíli se jí začaly zavírat oči. Usnula.