Hvězdin příběh

6. Kapitola

Hvězda spí v doupěti lovců a zdá se jí sen jak loví králíky. O něco později jí probudí paprsky slunce a vítr jí polechtá na čumáku. Otevře oči a posadí se, protáhne se a vyjde ven z doupěte. Rozhlédne se po táboře jestli neuvidí někoho s kým by si popovýdala, uviděla Růži. Sotva k ní přišla uslyšela zběsilé stěkání a vytí na poplach. Podívala se ke vchodu a uviděla Rosu s Polárkou jak rychle běží k nim, "vlci!" stěkaly poplašeně. Alfa hned vyběhl ze svého doupěte a podíval se na hlídku, "co se děje???" ptal se. Rosa se zastavila před Alfou, "vlci," začala udýchaně, "s-smečka vlků a j-jdou sem!". Polárka vyděšeně kývala hlavou. Alfa zavyl na poplach a svolal tím smečku, za chvíli už byli všichni shromáždění kolem Alfy a čekali. "Smečko!" ozvalo se a všichni stichli, "jdou sem vlci a chcou naše území!" začal Alfa, "my jim ho nedáme, budeme ho bránit protože je naše!". Všichni souhlasně zavyli. "Kopřivo, Měsíci, Roso, hlídejte jestli už se blíží, zbytek se přípravte na boj!" zavelel a vybraní hlídkaři se rozběhli ke vchodu.

V táboře panovalo napětí a s každou vteřinou se boj blížil. Hvězda zaslechla šustění listí a pak křupnutí, z keře se vynořil vlk a hluboce vrčel. Za chvíli se z keře vynořili další, bylo jich tolik. Vlk v jejich čele zavelel a jeho smečka se rozběhla proti psům. Na Hvězdu zaútočil černý vlk s strhl jí k zemi, Hvězda ho kousla do krku a pak odhodila ho pryč. Vlk zakňučel a pokoušel se postavil, ale to už u něj Hvězda stála a trhala mu bok. Když už měla jistotu, že se vlk vzdal podívala se po bojišti, kde je Beta?!  A hlavní vlk? Něco mi tu nehraje... Uviděla Betin bílý kožich v keři na kraji tábora. Rozběhla se k němu a sedla si nedaleko od ní. "Takže domluveno?" řekla Beta, "ano, my zabijeme vašeho Alfu aby ses stala Alfou ty a pak nám dáš část území" zavrčel s úsměvem hlavní vlk. Hvězda tam chtěla vpadnout a zarazit jí to, ta mála krysa!  Stěkla si v duchu. V tom jí ale někdo chytil za krk a odhodil na kámen, Hvězdě projela tělem bolest, podívala se na protivníka a zavrčela. Vlk se k ní přihnal dřív než se stihla postavit a přitiskl ji k zemi. Najednou váha na jejím těle zmizela, když se postavila spatřila cizího psa jak drápe překvapeného vlka, "Jestřábe co blbneš?!" Křičel na toho psa. Jestřáb ho ignoroval a odhodil pryč. Pak se podíval na Hvězdu. Hvězda se mu zadívala do očí, jakoby tam viděla nějakou jiskru...Jiskra! Uvědomila si. Začala se rozhlížet po bojišti, "kde je moje matka?!" Zavyla zoufale.