Marry Me? Christmas story

∆ Jak to všechno začalo ∆

30.11.2018

Dnes je 31.12.2001, a za necelé dvě hodiny začne nejúžasnější podívaná roku! Ale i tak se na Ronalda Weasleyho nesmírně zlobím.

Dnes jsem měla od něj slíbenou novoroční večeři v luxusní restauraci, jinými slovy jsem nepočítala s tím, že budu sedět a mrznout někde venku na Westminster bridge mezi davy lidí.

Samozřejmě, mé oblečení odpovídalo přesně večeru, který jsem si vysnila. Měla jsem na sobě obtáhlé černé šaty s dlouhým rukávem a k tomu všemu navíc ještě boty na vysokém podpatku a to se mi dnes večer vůbec nevyplatilo.

Mezitím co jsem já mrzla, Ronald se usmíval ve své péřové bundě a dlouhých černých kalhotách.

„Není ti tak náhodou zima?" Řekl.

„Ano, úplně strašná." Že by si konečně něčeho všimnul?

„To je ale blbý, že?" Prosím?!

Tohle je už ale opravdu vrchol! Ronald se ke mě chová, jako kdybych byla kus vosku. Já tady mrznu, ale hlavně, že je pánovi teplo! Nepůjčil mi ani bundu, ani ten hloupý vlněný svetr co má pod ní a ještě se mi bude vysmívat!

„Už toho mám pokrok Ronalde! Už dál nesnesu to jak se ke mě chováš! Tohle je konec!" Zakřičela jsem na něj a s pláčem rychlými kroky šla od něj pryč.

„Hermiono! Hermiono stůj! Slyšíš mě?! Okamžitě se zastav!" Křičel na mě, ale já se neotáčela a z rychlé chůze přesla do běhu, což na těch podpatcích nebylo vůbec lehké.

Zastavila jsem se až na Jubilee Gardens. Slzy mi máčely promrzlé tváře. Kousek ode mě svítilo všemi možnými barvami London Eye.

'Proč bych si měla nechat zkazit Nový rok jedním zrzavým pitomcem? A navíc, kdyby mě hledal, tak tohle by bylo poslední místo, kam by se šel podívat.' říkala jsem sama sobě a stále se slzami v očích si šla koupit lístek.

Jedna z kabin Londýnského oka zastavila a já do ní nastoupila. Z dálky se zdála být prázdná. Posadila jsem se na dřevěnou lavici přímo uprostřed kabiny a začala si rukávem šatů sušit slzy na tvářích.

„Co ty tady děláš?" Ozve se najednou známý hlas a já málem dostanu infarkt.

Podívám se na onoho člověka. Stál tam vysoký mladý muž poměrně svalnaté postavy. Jeho bouřkové oči se s udiveným pohledem dívaly do těch mých. Jeho platinově blonďaté vlasy měl upravené, tak že mu nepadaly do obličeje. Stál tam Draco Malfoy!

Copak se tenhle večer dá ještě víc zkazit?

Neodpovídala jsem mu. Odvrátila jsem se od něj, aby neviděl, že brečím.

„Můžeš mi laskavě odpovědět!" Okřikl mě a já opět propadla hlasitému fňukání a pláči ...

Ahoooj!

Takže tu máme další Vánoce a s nimi i další vánoční Dramione.❤️ Tento rok jsem si kapitoly připravuji snad dostatečně dopředu, takže by to snad mělo vycházet od dnešního dne až do 24./25. prosince.😅 Doufám že se vám první, úvodní, kapitola líbila a zítra zase čau čau!

∆Clary∆