Marry Me? Christmas story

∆6.12.∆

6.12.2018

Draco se posadil na sedačku vedle mě a film zapnul.
***

Přišla první lekačka a já jsem byla strachy bez sebe. Samozřejmě jsem zakřičela. Pouštět si Hellraisera nebyl vůbec dobrý nápad!

Hudba ve filmu utichla a já byla připravena na další lekací scénu. Najednou, z ničeho nic mi někdo rychlým prudkým pohybem zmáčkl stehno těsně nad kolenem. Strašně jsem se lekla, tak moc, až jsem dokonce nadskočila ze sedačky.

„Copak? Polekala ses?" smál se mi blonďák.

Bouchla jsem ho silně do ramene. A přitáhla si kolena k hrudníku. Byla jsem tak strašně polekaná, až jsem se začala nekontrolovatelně klepat, začaly mi téct slzy.

„Počkej, to ses vážně tak polekala?"

Nebyla jsem schopná ze sebe dostat ani slova, ikdyž se mi chtělo křičet. Nebyla jsem schopná se přestat klepat, natož se pohnout.

„Hermiono?... Jsi v pořádku?" přisunul se blonďák blíž ke mně.

„Mio...?"

„Ale neeee... No tak, pojď sem." sevřel mě pevně v náruči.

Před tím jsem si ani nevšimla jak krásně voní, ale teď když jsem měla obličej zabořený v jeho hrudi cítila jsem výraznou velmi netypickou vůni.

„Promiň, já jsem tě nechtěl tak moc polekat." zašeptal mi do vlasů.

Podívala jsem se na něj. Usmál se a palcem mi jemně setřel slzy z tváří. A znovu mě chytil do náruče.

„Víš co, pustíme si něco jiného, jo?" zastavil film.

Pořád jsem měla obličej opřený o jeho hrudník a zavrtěla jsem hlavou na náznak nesouhlasu.

„Opravd? Mně to nevadí." pohladil mě po zádech.

„Opravdu." Dokázala jsem ze sebe konečně, opravdu s velkou námahou dostat jedno slovo.

Draco opět pustil film, ale ze svého obětí mě nepouštěl. Posunula jsem se, abych viděla na obrazovku.

Do konce filmu jsem ležela v jeho obětí. Horror skončil a já si začala uvědomovat, že tady budu muset zůstat sama.

Draco se začal zvedat ze sedačky, ale já jsem ho nepouštěla. Zasmál se.

„Co se děje?" zeptal se mě blonďák.
„Chceš abych tady zůstal?" usmál se.

„Nevadilo by ti to?" Musela jsem se úplně rozzářit.

„Ne, nevadilo."

„Děkuju." usmála jsem se na něj.

Ještě chvíli jsme leželi na sedačce, potom jsem se zvedla, zašla pro nějaké jídlo a trochu džusu a vrátila se i s občerstvením do obýváku...

No ahoj ahoj!
Ano ano, pořád ještě žiju a pořád se mi tady to moje psaní ještě neomrzelo. XDDD
Každopádně tady mám po dlouhé nečinnosti novou kapitolu, tak doufám že jste si ji užili!👌❤️

Tak zase příště. ∆Clary∆