Marry Me? Christmas story

∆ OHŇOSTROJ ∆

1.12.2018

„Můžeš mi laskavě odpovědět!" Okřikl mě a já opět propadla hlasitému fňukání a pláči ...

„Hele... Jsi v pořádku?" Přišel ke mně a posadil se na lavičku.

„NE! NEJSEM ANI TROCHU V POHODĚ!" křičela jsem na celé kolo.

„No tak... Je to kvůli tomu jak jsem na tebe zakřičel já?" Jeho hlas se stal z neznámého důvodu zarmouceným, jako by se opravdu staral.

„Ne! Nech mě být, jenom všechno zhoršuješ!" Plakala jsem si do dlaní.

Přisunul se ke mně blíž. Proč to dělá?

„Proč ty? Proč dneska!?" Plakala jsem dál.

„Promiň, že jsem na tebe křičel..." On se mi snad právě omluvil?!

Vzdechla jsem mezi slzami a řekla: „To nic, to já se omlouvám, že tady způsobuju takovou scénu... Promiň, že ti kazím celej večer a Novej rok." Teď bych se nejradši vypařila, a už se nikdy neukázala na denním světle.

„Ale ne, nic nekazíš... Jsem rád, že nejsem sám." Poprvé jsem se odvážila na něj podívat, usmíval se.

Otevřeným okénkem kabiny najednou prošel studený vítr a já se začala třást zimou.

„Jsi snad blázen? V takovéhle zimě vyrazit ven jenom... v tomhle?!" Ukázal na...vlastně na mě celou.

Vstal z lavice, zavřel všechna okénka a začal si sundávat své černé sako. Obešel lavičku a zezadu mi jej položil přes ramena.

„Tady, vezmi si moje sako. Není to sice nejteplejší kus oblečení na světě, ale snad tě to aspoň trochu zahřeje." Usmál se.

'Ten Draco Malfoy mi právě půjčil sako? A je na mě milý? Co se to dneska sakra děje!?'

„Děkuju, ale nebude zima tobě?"

„Neboj." Pohladil mě po rameni a posadil se zpátky vedle mě.

„Tak dobře, když jsme teď vyřešili tu zimu... Řekneš mi co se ti stalo, prosím?" Naklonil hlavu na pravou stranu, jako štěně když chce svou milovanou hračku.

„Já nevím... " Odvrátila jsem se od něj.

„Hermiono... Já vím, že jsem asi ten poslední s kým by jsi chtěla trávit Nový rok a navíc ještě zavřená v kabině čtyři krát tři metry a taky vím, že jsem se vždycky choval jako pitomec... Ale... Ať už se ti stalo cokoliv, tak je občas lepší se někomu svěřit, než to dusit v sobě a zkazit si takovejhle večer. Věř mi, vím o čem mluvím." Položil mi pravou ruku na rameno.

On...on...on mi řekl jménem? To ještě nikdy neudělal! Vždycky to bylo Grangerová nebo TY JEDNA MUDLOVSKÁ ŠMEJDKO.... Už opravdu nechápu, co se to s těmi kluky letos děje!

„No... Tak dobře... Před chvílí jsem se rozešla s Ronaldem, protože už jsem nemohla vydržet to, jak se ke mně chová... Já... ." Opět jsem se rozbrečela.

„Ne ne ne, 'pšš' ale no tak, neplakej. Weasley byl a vždycky bude ten nejvíc arogantní a namyšlený člověk co znám a nejsem to já! Je zbytečný se kvůli někomu jako je on takhle trápit!" Přisunul se ke mně ještě blíž.

„No tak, přestaň prosím plakat. Podívej se ven. Vidíš, už se bude odpočítávat!" Uklidňoval mě.

Venku se na obloze objevil světelný odpočet jedné minuty do Nového roku a z venku se začalo ozývaz mohutné jásání. Tam kde před 10 minutami nebyla ještě ani noha, stály teď davy nadšených lidí.

„10"

„9"

„8"

„7"

„6"

„5"

„4"

„3"

„2"

„1"

"ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!!!"
...

Ahojky!!
Máme tu 1.prosince a s ním i novou, druhou, vlastně první kapitolu z mojí nové vánoční povídky! Doufám, že se vám líbila a zítra zase čau čau. ❤️

∆Clary∆