Marry Me? Christmas story

∆ 9.12. ∆

9.12.2018

Chvilku mi trvalo než jsem usnula, ale jeho konejšivé hlazení drobnými pohyby palce na boku, nebo jenom to jak měl o mně opřenou hlavu ve mně vyvolávalo pocit bezpečí. Konečně jsem za celou noc pořádně usnula.

***
-ráno-

Probudil mě zvuk klíčů v zámku. Někdo se snažil dostat dovnitř. Vzala jsem svojí hůlku, opatrně vstala, tak abych spícího blonďák neprobudila. Slyšela jsem, jak se otevřeli dveře. Postavila jsem se za roh a připravila si hůlku.

Dotyčný se potichu přibližoval. Vyskočila jsem ze svého úkrytu a namířila na něj hůlku.

„Co tady děláš!" Zakřičela jsem na člověka stojícího předemnou.

„Co myslíš, že tady dělám? Já tady bydlím Hermiono!" Zasmál se zrzek.

Táhnul z něj alkohol, nebylo to nic příjemného.

„Ronalde Weasley! Ty tady nemáš co dělat! Tenhle byt je můj a ty tady už nebydlíš!" Křičela jsem na něj.

„Ale bydlím, mám tady věci." Nepřestával a vešel do obýváku.

„Co!" Zaburácel Ron.

„Co tady dělá on! Hermiono?" Křičel zrzek a přimáčkl mě ke zdi.

Draco okamžitě vyskočil ze sedačky a běžel mi na pomoc.

„Nech ji být Weasley! Ty jsi ji snad neslyšel? Už tady nebydlíš!" Křičel Draco.

Ron mě pustil a vrhnul se na blonďáka. Povalil ho na zem a začal do něj bušit pěstmi. Draco se snažil bránit, ale pod Ronaldovou váhou se mu to nedařilo. Ronald vytáhl z kapsy hůlku. Byla jsem natolik v šoku jak se mnou praštil o zeď, že jsem nestihla rychle zareagovat.

„Sectumsempra!" Křiknul.

Na podlaze pod Malfoyem se objevila louže krve, která se stále zvětšovala.

„Expeliarmus!" Vyrazila jsem kouzlem Ronovi hůlku z ruky a srazila ho z blonďáka, na kterém ještě stále seděl.

„Ronalde okamžitě odsud vypadni nebo za sebe neručím! Jak si mu mohl něco takového udělat!?" Křičela jsem na něj.

„Nemůžeš mě jen tak vyhodit!" Křičel na mě zpátky.

„Ale můžu!" Mávla jsem hůlkou a v mžiku byli jeho věci v kufrech před ním.

„To nemůžeš!" Zvedl se ze země a strčil do mě.

Narazila jsem hlavou do zdi, vypadla mi hůlka z ruky. Hrozně to bolelo.

„Co tady vůbec Malfoy dělá?" Rozčiloval se a byl celý rudý.

„Na rozdíl od tebe, se ke mně chová slušně! Potkala jsem ho včera, když jsem od tebe utekla, vzal mě na večeři, pustili jsme si film... Co je ti vůbec do toho!"

„Rozešla jsem se s tebou, tak to pochop, vezmi svoje kufry a vypadni odsud, nebo přísahám, že na tebe nechám zavolat bystrozory za napadení nevinného bezbranného kouzelníka!" Dupla jsem si.

Ronal se asi leknul, protože udělal, jak jsem řekla a s prasknutím dveří odešel. Rychle jsem běžela k bolestí svíjejícímuse Dracovi.
***