Marry Me? Christmas story

∆ 11.12∆

11.12.2018

Draco vypadal, jako by chtěl ještě něco říct, ale lektvar začal působit a on upadl do spánku, který teď nutně k uzdravení potřeboval...

Už je to skoro pět hodin co blonďák spí. Hlava mi ještě pořád třešťěla bolestí, jak jsem narazila do zdi.

Musela jsem uklidit všechnu tu krev, která zůstala na podlaze, aby se tam neudělaly skvrny. Může se to zdát jako lehký úkol, ale věřte mi, že to trvalo alespoň hodinu a půl než byla krev a její kovový zápach kompletně odstraněny.

'Myslím, že jsem Dracovi dala toho lektvaru možná trochu moc. Neměl by spát tak dlouho... Měla bych ho zkontrolovat...' uvědomila jsem si najednou.

Vešla jsem do ložnice. Blonďák skutečně spal, ale ne příliš klidně. Pořád sebou cukal, byl celý zpocený a vydával zvláštní zvuky.

Posadila jsem se k němu do postele a chytila ho za ruku, v naději, že sebou přestane házet. A měla jsem pravdu, skutečně přestal.

Chtěla jsem ho pohladit po tváři, ale byla celá od krve, bohužel než jsem si to uvědomila bylo pozdě. Moje ruka byla úplně celá obalená v polozaschlé krvy smíšené s potem... No fuj!

„Hned se vrátím." Zašeptala jsem směrem k němu a šla si rychle umýt ruce.

Když už jsem byla v koupelně, rozhodla jsem se vzít kýbl s vodou a žínku a smýt z Draca, alespoň z jeho obličeje, tu naprosto odpornou smíšeninu krve a potu.

Vrátila jsem se s vodou do ložnice. Namočila jsem žínku a jemně mu otřela zakrvácenou tvář. K mému překvapení to s ním ani nehlo.

Takhle jsem pokračovala dál, dokud nebyl jeho obličej a krk v rámci možností čistý. Kýbl s rudohnědou páchnoucí vodou jsem vylila do záchodu a opět se vrátila k NĚMU.

„Co!" Málem jsem se zhroutila.

„Jak je to možné? Jenom jsem se otočila a už je zase úplně zpocený!" Nadávala jsem.

Položila jsem mu dlaň na čelo a zjistila, že úplně hoří! Myslím, že špatně reaguje na ten lektvar...