1. Kapitola

189 14 7
                                    

,,Už druhá vražda za tento týden," zamumlal Mike, můj jediný nadřízený, když okolo mě procházel směrem do své kanceláře. V rukou držel nějaké papíry, ve kterých listoval.

,,Kdo je to tentokrát?" zeptala jsem se a došla za ním. Rozložil papíry na stůl a já si pozorně prohlédla všechny fotky, které na papírech byly. Ukázala jsem na nějakou, kde ležela na silnici žena a měla několik střelných ran na hrudníku. ,,Víme, kdo to je?" Prohlížela jsem si její tvář, která byla z blízka vyfocená na fotce vedle. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že jsem tu ženu někde viděla, nebo že jsem ji znala osobně.

,,Mary Somerhalder," odpověděl Mike a díval se na stejnou fotku jako já.

,,Somerhalder?" zvedla jsem hlavu a zapřemýšlela jsem.

,,Ano, proč? Znala jsi ji?" otočil se na mě.

,,Ne... Asi se mi jenom něco plete. Měla jsem pocit, že jsem ji někde viděla, ale podobných lidí je tady spousta," mávla jsem rukou.

,,To je všechno? Jenom jsi měla pocit, že jsi ji někde viděla?"

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Do mých osmnácti let jsem se taky jmenovala příjmením Somerhalder. Bylo to po mém otci. Ale já jsem ho nenáviděla. A tak, když jsem mohla, hned jsem si příjmení změnila. Ale to je jedno," povzdechla jsem si. ,,Už máme podezřelého?"

,,Ano. Jejího syna. Tu noc, kdy byla zavražděna, ho prý viděla sousedka, jak s ní jde někam pryč."

,,Našly se v těle -"

,,Ano, našly," přerušil mě. ,,Střílel z revolveru, podrobnosti teď zjišťujeme."

Jenom jsem přikývla.

,,Ale už teď víme," pokračoval, ,,že stejné náboje byly u jedné další ženy, která byla zavražděna před pěti týdny. Původně jsme to zakončili tím, že to byla sebevražda, ale nyní v tom budeme muset nejspíš... zapátrat trochu hlouběji."

Zbystřila jsem. ,,Kdo přesně je ten podezřelý?"

,,Ian Somerhalder. Říkáme mu Případ číslo 318."

,,A říkáte, že zabil svoji matku a nejspíš ještě jednu ženu..." na chvilku jsem se odmlčela. ,,Přenechejte mi ho, beru si ho na starost."

,,Proč zrovna ty?"

Otočila jsem se na něho a zadívala jsem se mu do očí. ,,Před pěti týdny byla jenom jedna vražda. Nikomu jsem to neřekla, ale byla to moje matka. Taky byla příjmením Somerhalder." Mike byl potichu, takže jsem pokračovala. ,,Pokud obě mají stejného vraha, tak ho najdu. Nenechám to tak, jak jste to nechali vy."

,,Jak jsme to nechali?" nadzvedl obočí.

,,Jako sebevraždu. A já vám říkala, že ji někdo zabil."

,,Pokud trváš na tom, že najdeš vraha své... matky... tak prosím."

,,Díky," usmála jsem se. ,,Chci povolení k prohledání jeho domu."

,,Máš ho mít. Potom si pro něj přijď. Musí se zjistit jeho přesné bydliště."

Přikývla jsem a z kanceláře jsem vyšla ven. Na tváři jsem měla úsměv, protože mám před sebou úkol, jehož výsledkem možná dosáhnu toho, co jsem si tak dlouho přála. Chtěla jsem jít do laboratoře za Annou. Je tady úplně nová a jen na rok. Vždy mám v oblibě praktikanty a praktikantky, které nám tu se vším pomáhají a my jim naopak radíme, jak se co dělá. Anně je 19 let, ukončuje střední a tady si to za těch pár dní, co tu je, velmi oblíbila. Už jsem s ní po práci byla párkrát někde v kavárně, povídala mi o sobě a já jsem jí zase řekla něco o mně. Byla bych schopná říct, že se z nás staly docela dobré kamarádky.

Cestu mi ale zkřížil Justin. On byl teď ten poslední, koho jsem chtěla vidět. Chodili jsme spolu, ale po smrti mámy jsem mu dala košem, protože mě to hodně vzalo a on to bral docela na lehkou váhu.

,,Co chceš?" zeptala jsem se nevrle a zastavila jsem se.

,,Vůbec se mnou nemluvíš. Proč?" dal si ruce v bok.

Pokrčila jsem rameny. ,,Jsi idiot. To bude tím. Už se mi laskavě nepleť do života," odsekla jsem a chtěla jsem ho obejít, ale on mi zastoupil cestu.

,,Nebuď na mě tak hnusná. Jsme v práci," uchechtl se, ale já jsem ho dál jenom probodávala pohledem. ,,Klídek. Jenom jsem se chtěl zeptat, jak je na tom vyšetřování té včerejší vraždy."

,,Mám to na starost já, tak se do toho nepleť."

,,Mike ti to svěřil? On je blázen... Jsi tady skoro úplně nejmladší. A on tě hned povýší, takže můžeš všem tady kromě něho rozkazovat, a ještě k tomu ti svěří jeden celý případ."

,,Jsou to rovnou dva případy," poznamenala jsem.

,,Ne, to ani nejsou případy. Jsou to jenom nějaký dvě blbý ženský a on se domnívá, že je zabil ten stejný člověk."

,,Dvě blbý ženský?" zaleskly se mi oči. ,,Pro tvoji informaci, Justine. Ta jedna blbá ženská byla moje matka. Nedošlo ti to, že ty dvě mrtvý jsou vlastně jedna stejná osoba. Ani, když jsme ještě byli spolu. To je dost smutný. Vyřiď Tylerovi, Stevenovi, Alecovi a Olivii, že se mnou jdou odpoledne prohledat dům Iana Somerhaldera. Nezapomeň na to," celou dobu jsem se mu dívala do jeho modrých očí, ale teď jsem sklopila pohled, prošla okolo něho a přitom do něho schválně vrazila ramenem.

Případ č. 318Kde žijí příběhy. Začni objevovat