Bylo mi líto Iana jenom tak nechat jít, takže jsem se rozhodla, že ho zavezu domů já. Oblečená stále v policejní uniformě, jsem došla ke svému autu, odemkla a s povzdechem jsem si sedla na místo řidiče. Ian zaujal místo spolujezdce. Už jsem neřekla ani slovo, jenom jsem dala klíčky do zapalování a nastartovala jsem. Vyjela jsem na hlavní silnici, kde jsem se zařadila mezi ostatní auta, a jela jsem směrem k domu, kde jsem se s Janem potkala poprvé. Volant jsem držela docela křečovitě, až mi na prstech zbělely klouby.
,,Chtěla jsem se ti omluvit..." pronesla jsem, aby tu nepanovalo takové ticho.
Všimla jsem si, že ke mně stočil hlavu. ,,Za co?"
Povzdechla jsem si. ,,Za to, že jsi byl v tom vězení," řekla jsem potichu. ,,To já tě obvinila z vraždy. Kvůli mně jsi tam trčel. Ani soud za to moc nemohl..."
,,Mě to nevadí. Alespoň, že... jste ho nakonec dostali."
Jenom jsem se smutně pousmála a krátce se na něj podívala. Naše pohledy se na pár vteřin setkaly, ale potom jsem zase otočila hlavu zpátky a věnovala se řízení. Po nějaké době jsem ale opět promluvila.
,,Víš, jaký měl důvod je zabít?" zašeptala jsem, zrak jsem upírala na silnici.
,,Mám tušení..." zamumlal jenom.
Nadzvedla jsem obočí ,,A řekneš mi to?"
Ian si povzdechl. ,,No myslím si, že nejsem jeho syn."
Zmateně jsem zamrkala. ,,Jak to myslíš?"
,,Normálně. Otec vždycky říkal, že mu byla matka nevěrná. A já sám jsem ji párkrát viděl s nějakým chlapem."
,,Můžeme udělat testy," navrhla jsem. ,,Zjistíme, kdo je tvůj biologický otec. Nebo se alespoň dozvíme, jestli to je Fred nebo ne."
,,Dobře...." zamumlal po chvilce ticha.
Jenom jsem se pro sebe pousmála, už jsem nic neřekla. Po pár minutách jsme dojeli k Ianovu domu. Zastavila jsem na příjezdové cestě a podívala se na Iana.
,,No... Díky za odvoz," usmál se na mě a otevřel dveře od auta.
,,Jo. Není zač," oplatila jsem mu úsměv.
Už nic neřekl, jenom se zvedl a vystoupil z auta.
,,Domluvíme se na to, kdy uděláme ty testy?" zeptal se ještě a otočil se na mě.
,,Dám ti potřebné věci, když laboranti získají od Freda nějaké vzorky. Potom můžeš jít do nemocnice, a určitě ti to tam někde zjistí."
Jenom přikývl. ,,Dobře."
,,Pak se za tebou stavím," řekla jsem ještě.
,,Jo. Tak se zatím měj," zamumlal a zabouchl dveře od auta.
Ještě jsem mu věnovala jeden úsměv, potom jsem se s autem otočila a vyjela pryč. Na tváři mi pohrával mírný úsměv. Byla jsem ráda, že to všechno skončilo takhle. Ještě, aby se potvrdilo, že nejsme nevlastní sourozenci, a budu nejšťastnější dívka ve vesmíru. Hodlala bych toho totiž využít...
Omlouvám se, že to zase trvalo tak dlouho... A vím, že je tahle kapitola kratší, tak doufám, že to moc nevadí... Těšte se na další, ale nedokážu říct, kdy vyjde. Jinak moc děkuji těm, kdo tohle čte, moc si toho vážím 🙂❤
ČTEŠ
Případ č. 318
Romance,,Kdo přesně je ten podezřelý?" ,,Ian Somerhalder. Říkáme mu Případ číslo 318." ,,A říkáte, že zabil svoji matku a nejspíš ještě jednu ženu..." na chvilku jsem se odmlčela. ,,Přenechejte mi ho, beru si ho na starost." -------------------------- Něco...
