Případ č. 318

5. Kapitola

Už utekly dva týdny, co je Ian zavřený v jedné cele a vychází ven akorát s ostatními vězni na jídlo. Už od začátku jsem tipovala, že mezi ně zapadne a bude stejně nevrlý a sprostý jako oni, ale mýlila jsem se. Je zamlklý, skoro s nikým nemluví, a když ho srovnám s tím, jak se choval, když jsem ho poprvé uviděla, teď je jako tělo bez duše. Jako prázdná schránka. Navíc si poslední čtyři dny stěžoval, že ho bolí hlava, poznala jsem, že říká pravdu.

Pomalu mi ho začínalo být líto a rozhodla jsem se, že ho navštívím v jeho cele. Dozor měl zrovna Alec se Stevenem, kteří mi otevřeli jeho celu a já mohla vejít za ním. V ruce jsem držela plato s prášky na bolest hlavy, zavřela jsem za sebou dveře a podívala jsem se na Iana. Akorát ke mně zvedl pohled, takže jsme se na chvilku podívali sobě navzájem do očí, dokud pohled zase nesklopil. Seděl na kraji malé postele a už opět koukal do země. Došla jsem k němu a trochu nejistě jsem si sedla vedle něho. Už se na mě znovu nepodíval.

,,Nesu ti něco na tu hlavu..." zamumlala jsem a vyloupla jsem mu z malého plata jednu pilulku, kterou si ode mě hned převzal.

Sáhnul k malému stolku pro sklenici s vodou a pilulku zapil. Když vrátil sklenici zpátky na místo, kouknul na mě a trochu se pousmál. ,,Díky..." zamrmlal a zase sklopil pohled do země.

Chvilku jsem ho sledovala a potom jsem si povzdechla. ,,Myslela jsem, že tady budeš mezi svými a zapadneš sem..." poznamenala jsem.

Nějakou dobu byl potichu, než promluvil. ,,Jsou to zločinci..." vysoukal ze sebe.

,,A copak ty ne?" nadzvedla jsem obočí.

Slabě zavrtěl hlavou. ,,Ne..."

Potichu jsem se zasmála. ,,Promiň, ale ti lidé se dopustili trestného činu, převážná většina z nich někoho zabila. A to ty taky."

Jenom si povzdechnul a dal si obličej do dlaní. Asi na to neměl, co říct. Nebo...

,,Ty mi něco tajíš..." zamumlala jsem a zkoumala jsem ho pohledem.

,,Jo... Tajím... A budu to tajit dál..." zamrmlal do svých dlaní.

,,Nemáš jediný důvod to tajit... Jsem policistka. Můžeš mi říct všechno."

,,Všechno kromě tohoto..." s dalším povzdechnutím zvedl hlavu a podíval se na mě.

,,Proč mi to nechceš říct? Třeba by ti to pomohlo dostat se odsud dřív..."

Ian se jenom hořce uchechtnul. ,,To určitě. Potom bych se vrátil domů, otec by vyzvídal, jak je možný, že mě propustili tak brzy, a kdyby zjistil, proč... Tak by bylo po mně..." všimla jsem si, že se mu poněkud klepal hlas.

,,Jak jako, že by bylo po tobě?" nechápala jsem.

,,Zabil by mě. Neměl, by s tím nejmenší problém..."

,,Tak by potom šel pod zámek on."

,,On se nenechá...... Zase to... udělá nějak, aby v tom byl nevinně..."

,,Zase?" trochu jsem zvážněla.

Zavrtěl hlavou a docela prudce vydechl. ,,Nech to být, nic jsem neřekl..." zase sklopil pohled a trochu se ode mě odsunul dál.

,,Iane. Teď mě poslouchej," řekla jsem, jednou rukou jsem jemně chytila jeho bradu a donutila jsem ho, aby se na mě podíval.

Trochu neochotně se mi zadíval do očí a už se ani nehnul.

,,Tohle je budova policie. A ty jsi ve vězení. Byl jsi obviněný z vraždy dvou žen, jestli se to tvoje tajemství týká tohoto, nesmíš si to nechat pro sebe, ano?"

,,Jenže já si to pro sebe nechat musím!" jeho hlas byl zoufalý a začínaly mu slzet oči. ,,Pokud to někomu řeknu, tak mě otec zabije..."

,,Nezabije tě, ano? Slibuju, že ti neublíží," prohlásila jsem a pořád jsem se mu dívala do očí, které se pomalu začínaly plnit slzami.

,,Zabije mě... Vy to nijak neovlivníte... Najde si mě..." už mu pomalu nešlo rozumnět, protože mu z úst vycházely vzlyky a z očí mu po tvářích začaly téct slzy.

,,Shh... Řekni mi to. Nechám si to pro sebe, pokud budeš chtít... A nikdo jiný se to nedozví..."

,,Já ty ženský nezabil...." zamumlal. ,,Nikdy jsem nikoho nezabil..."

,,Tak kdo to byl?"

Nebyl schopný slova. Vzlykal, a i když se možná něco snažil říct, místo jakéhokoli slova z něho vyšlo jenom další vzlyknutí. Nenapadlo mě nic jiného, jak ho uklidnit, tak jsem si ho přitáhla k sobě do objetí. Pořád se kvůli vzlykům chvěl, ale postupně se začal uklidňovat.

,,Kdo to byl?" zašeptala jsem.

,,Otec......" zamumlal po chvilce. ,,Zabil mi matku..."

Tak je tu po dlouhé době další kapitola. Omlouvám se, že tak dlouho nic nevyšlo, ale soustředila jsem se hlavně na školu a taky, abych řekla pravdu, jsem byla líná něco napsat 😅 Budu se snažit další kapitolku napsat co nejdříve, ale nemohu slíbit přesné datum... Předem se omlouvám, pokud to zase bude trvat tak dlouho...