Že by další kousek ke Dni poezie?
Je tam pouze lehká kooperace....
Chci,
abys se mnou psal báseň.
malou, krátnou, tichou poezii,
báseň o lásce a kráse,
píseň,
již zrána ptáci rozeznějí.
Není to hlučná vřava...
Já chci, abys....
Šel vedle mě.
Můj poutníku, v lesích ztracený.
chci dřímat v tvém objetí a psát
nekonečné verše o pojetí lásky
která postupně mlčky uvadává....
seschlá....
jak byla přepitá.....
Není to realita, ale jen sen.
Usměj se.
Jako už jednou, jednou ses usmál, můj milý.
Zhlížíš svůj odraz ve vodách, zahazuješ hrdost jeho obdivem,
pro něco, co jako chmýří pampelišek
kolem hlavy ti proletí.
A ztratí se s utichajícím větrem....
Stále hledíš na svůj odraz, čirou hladinu vody!
Co jen ti to ukazuje, jeho zmatené zjevení
Smutná zář tebe, která zaniká....
a její ztracený stín.
Stín stromů, za slunečního vedra,
stín, kde úzkost tíživá přebývá.
Je tu ta druhá část, věř mi, věř..
....chci,
abys se mnou psal báseň,
ty verše....
jsou v tobě....
tak se neboj....
ČTEŠ
Představa
PoetryChci občas se ztratit zpátky tam, kde závoj vzpomínek se přetrh, nalézt končící myšlenky a začínat malé sny, v ruchu sebevědomí a šumu suchého léta, a předzvěsti hluku brzké deštivé bouře. Chci smáčená kapkami klidu a soustředění, trávou se projít...
