Majitel útulku

5/Nové věci

Pokojem se ozval tichý šramot. Neko, který spal v pokoji si trochu protřel oči a porozhlédl se kolem.

Uviděl nějakou siluetu a rychle se vyděšeně schoulil do klubíčka, ale hned jak si všiml, že to je jen jejich nový majitel, upokojil se a sledoval ho.

Zrovna na stůl pokládal kelímek s různými pastelkami, fixami a nůžkami. Také tam položil květináč s kaktusem a také lampičku, kterou zapojil do jedné z nových zásuvek.

Zaujatě sledoval, jak hned nato přešel ke skříni a vyskládal do ní z tašky deku, nějaké oblečení a pár bot. Na ramínka pověsil bundu a dvě mikiny.

Pak, když si všiml, že ho sleduje, s úsměvem k němu přešel a pohladil ho po vlasech. Neko se nejdřív jen trochu zachumlal do peřiny, ale pak zavrněl a sledoval, jak věší na kovovou tyčku nad oknem hnědé závěsy. Hezky ladily s hnědou barvou pokoje.

Na stolku se také objevila menší lampička. Zapojil ji a pak na poličku nad jeho postelí položil pár knih.

Chvíli neměl odvahu se ani hnout, ale pak k němu nesměle natáhl ruce. Nicolas se jen pousmál a vyzvedl si ho do náručí.

Neko si hned opřel hlavičku o jeho rameno a obmotal mu ruce okolo krku a nožky okolo pasu, aby nespadl.

Na svých ouškách ucítil jemný dotek. Začal ho jemně hladit a drbat a on se k němu spokojeně tiskl. Někdy i mňoukl a pak zakňučel, když ho po chvíli položil zpátky na postel.

"Klid kočičko...teď mám ještě moc práce, ale pak tě zase budu hladit ano?"Naposledy ho pohladil po ouškách a pak odešel. Nezapomněl za sebou zavřít dveře.

Líbilo se mu to. Konečně získal to, po čem toužil. Roztomilé nevinné kočičky, které si nezasloužily hrubé zacházení.

Nedovolí, aby se jim znovu něco stalo. Teď, když byl velmi vlivný člověk konečně mohl pomoci.

Konečně přestal cítit vinu za to, že těmito tvory tak moc kdysi pohrdal, protože i když mají ouška a ocásek, jsou to pořád jenom bezbranní lidé.