"Pp-usťte...pomoc..."Kňučel Daniel, který se nedokázal ubránit staršímu muži který byl několikrát silnější než on.
"Nemusíš se bát, dobře se o tebe postarám."Řekl jen klidně muž a porozhlédl se kolem. Neměl zrovna moc dobrou paměť a tak si nemohl vzpomenout, kam zaparkoval.
Když konečně zahlédl auto, oddechl si a vydal se k němu.
"Prosím, já vám nepatřím, já chci Ni-"Nestihl ani doříct větu, když se za nimi ozval známý hlas.
"Omluvte mě, ale myslím, že máte něco, co je mé."Nicolas, který právě zaparkoval kousek od nich si naštěstí všiml muže dost rychle na to, než muž došel k autu.
"Co prosím?" Nechápavě se na něj podíval, ale pak se v jeho očích objevilo pochopení, když si všiml, jak k němu neko natahuje ruce a kňučí jeho jméno.
Beze slova ho pustil na zem a sledoval, jak se Daniel dostal ke svému pravému pánovi a pevně se k němu tiskne.
"Ten patří vám? Myslel jsem, že ti z útulku nikomu nepatří."Neměl žádnou náladu na nějaké hádky nebo dokonce na fyzické napadení, na to neměl díky zdravotním problémům energii a ani konflikty nevyhledával.
Nicolas si Daniela vyzvedl do náručí a s pobídnutím šel zpátky dovnitř. Došlo mu, že se Lucian rozhodl jednat na vlastní pěst a díky tomu se tohle stalo. Byl naštvaný, ale teď musel zachovat klid.
Nakonec to skončilo tím, že si muž vybral jiného neka, kterého plánoval dát svému synovi a jakoby nic odešel. Tentokrát však neka držet vůbec nemusel, protože šel dobrovolně.
Hned jak se za nimi zavřely vchodové dveře, Nicolasův mírný úsměv na tváři nahradil vražedný výraz, který namířil na Luciana. Ten ihned vycítil nebezpečí a zvedl se na odchod. Než však stihl zmizet, Nicolas ho za paží zatáhl do kanceláře.
Chvíli se nic nedělo, než se ozvaly tlumené nadávky. Ty po chvíli též utichly. Asi deset minut byl klid, než z kanceláře vyšel už klidný Nicolas, který si sedl za pult a hned po chvíli za ním vyšel Lucian.
"Tohle jsi nemusel."Řekl, než si stoupl k menšímu zrcadlu v herně a snažil se kapesníkem utřít lihovou fixu, která mu na tváři utkvěla v podobě namalovaných fousků a černé velké tečky na nose. Nakonec si slabě vyhrnul tričko na zádech, aby zjistil, co mu tam Nicolas napsal. Otráveně si povzdechl, když zjistil, že je tam velkým písmem napsáno Jsem kočičí idiot, mňau.
ČTEŠ
Majitel útulku
FantasyÚtulek pro neka je něco jako noční můra. Násilím nutí neka mít děti a když nejsou dokonalé, tak je zabijí. Zatuchlé místnosti a loupající se zdi v pokojích vězněných jsou všude. Vypadá to tam jako v opuštěném vězení, kde nechce skončit žádný neko...
