Nicolas udělal to, co řekl a pak se vrátil zpět za ním. Tiše za sebou zavřel dveře a sundal si boty. Pak si lehl za nekem, který ho s mírným úsměvem sledoval. Sám mu nadzvedl peřinu, aby ho mohl poté zakrýt a Nicolas si ho jemně natiskl na sebe.
Neko sebou mírně cukl, protože se stále bál, ale když ho začal jemně škrabkat a hladil, uklidnil se a nechal vtáhnout do objetí.
Po chvíli ho Nicolas trochu přitiskl na stěnu a líbl ho na krk. Neko se jen jemně začervenal a Nicolas se na něj podíval.
"Jak se jmenuješ?"Zeptal se jemně a pohladil ho po boku.
"D-daniel..."Špitl tiše a sklopil pohled. Bál se, že zajde příliš daleko a začne ho osahávat, ale dlouho necítil takovou jemnost a péči. Možná by ho nechal dokonce dělat si co chce, ale on se u něj uvelebil a zavřel oči. Naposledy ho pohladil po ouškách a usnul.
Daniel ho chvíli hladil. Musel být vyčerpaný. Na rukou měl slabé škrábance a trochu barvy, na oblečení uviděl malý flek z prachu a jeho spánek vypadal na hluboký.
Jen se u něj schoulil a lépe se zachumlal, aby mu nebyla zima. Bylo tu chladno, ale věřil, že to jejich majitel možná spraví.
Najednou ho něco napadlo. Nastražil ouška a i když si nebyl jistý, jestli se nebude potom zlobit, vylezl z postele ven a vyšel na chodbu. Nebylo zamčeno.
Stavil se ve dvou pokojích a po chvíli už se chodbou ozvaly tiché kroky, které mizeli v pokoji číslo sedm, kde právě spal vyčerpaný Nicolas.
ČTEŠ
Majitel útulku
FantasyÚtulek pro neka je něco jako noční můra. Násilím nutí neka mít děti a když nejsou dokonalé, tak je zabijí. Zatuchlé místnosti a loupající se zdi v pokojích vězněných jsou všude. Vypadá to tam jako v opuštěném vězení, kde nechce skončit žádný neko...
