19/Prosby

2.9K 283 21
                                    

"Ale notak, přísahám, že už se to nestane!"Řekl už po několikáté Lucian a Nicolas ho už po několikáté spražil pohledem.

"To si piš, že se to nestane! Nebudu riskovat, že omylem prodáš i mě, zatímco budu spát."Zamručel a dál se snažil pokračovat v práci. Za chvíli měl dorazit poslíček s objednaným jídlem a on se s Lucianem nechtěl vybavovat, protože by pak mohl svou špatnou náladu přenést do svého chování k ostatním lidem.

Nechtěl zbytečně vyjet na nějakého cizího člověka a už vůbec ne na nějaké z koťat.

Pořád ho ještě od toho incidentu neopustila špatná nálada, která se mu aspoň trochu utišila jen tehdy, kdy se podíval na již klidného Daniela.

Ten se uklidnil už před dvěmi hodinami, zatímco Lucian začal žadonit hned jak konečně dokázal dostat lihovou fixu dolů. Tedy aspoň z obličeje.

Takhle to pokračovalo asi další půlhodinu, než se ozval zvonek. Muž s mírným úsměvem porozhlédl po místnosti a zastavil pohledem na těch dvou.

Nicolas se už zvedal, že to s ním vyřídí, ale Lucian ho předběhl.

"Dokážu ti, že to zvládnu!"S tím se hned přihnal ke zmatenému muži a začal ho vést kolem areálu, kde byla neka, zatímco mu říkal, jaký druh má jaké vlastnosti a nabízel mu různé druhy. Nicolas ani nedutal, jen trpělivě stál na místě a čekal.

Asi po deseti minutách neustálého povídání se Lucian na muže podíval bez toho, aniž by hned uhnul pohledem a pokračoval.

"Tak, jaký se vám líbí nejvíce?" Optal se a rozhodil rukou.

"No, ehm...ten hnědý je pěkný, rád bych ještě poslouchal něco o těchto stvořeních, ale bohužel musím jen předat to objednané jídlo a rychle jít, máme dost napilno."Řekl a otočil se na Nicolase, který dál nezadržoval smích."Pojďte se mnou, pomůžu vám s tím."Po chvíli už byly všechny krabice na pultu a bylo zaplaceno, tak mohl muž jít.

" Jak vidím, opravdu vidím, že bys to zvládl."Zasmál se a sedl si za pult, aby mohl pokračovat v práci. Tohle jeho náladu určitě zlepšilo.

Majitel útulkuKde žijí příběhy. Začni objevovat