"Co se děje?!" křikne Loki. Všichni se přiřítili k Robovi, který stál u gauče v obývacím pokoji.
"Přišla pošta." Řekl potichu Rob a hodil obálky na stůl.
"Kvůli tomu si nás budil a svolal sem?" zeptala se naštvaně Sofie.
"Pošta není jediný důvod. Chci vám dát úkol." Ze dveří vyjde Satan s fajfkou v puse a všichni sklapnou. "Je čas na zneužívání lidí pro vlastní účely." Pokračoval.
"Myslíme tím starostu. Toho podělanýho katolíka." Pronesl alkoholik s dredy a vytáhl z kapsy fotku.
"Díky prstenu a hodinkám to bude hračka. Musíme ho přesvědčit, aby z školy odstranil křesťanskou špínu. Nechci, aby tam kazili děti." Promluvil Pán pekel a přiblížil se k Samovi. Díval se mu do očí a jako by z něj četl.
"Dnes je správný den, bude u sebe doma. Bydlí nedaleko a kromě něho bude dům naprosto čistý. Půjdete tam v přestrojení. Řeknete, že jste studenti a hledáte nějaká fakta ohledně víry. Věci máte na stole. Večer bude bouře, takže se vraťte brzo." Řekl Rob a otočil se na holky. "Vy budete dnes doma. Mám tu pro vás práci."
"Same, není ti něco?" zeptal se Satan.
"Co by mi mělo být?" odpověděl Sam na otázku otázkou.
"Nedělej blbosti. O nic se nepokoušej." Pán pekel lehce bouchl syna pekel do hrudi. Ten se podíval do jeho černých očí a nahlas polkl.
Rob odvedl děvčata do sklepa. Satan něco pošeptal Lokimu a odešel. Sam a Loki se na sebe podívali a mlčeli. Šli ke stolu, kde leželo oblečení. Samuel rychle popadl své díly šatu a vyběhl nahoru do pokoje. Kluk s dlouhými černými vlasy si povzdychl.
Triko s nápisem "Bůh mě miluje" si na sebe kluk, který nosí pouze černé oblečení, vzal s naprostým odporem, ale přemohl ho strach ze Satana.
"Co to děláš?"
Sam se rozhlídl kolem sebe, ale nikoho neviděl.
"Jsi jen loutka."
"Kdo to je?"
"Ty..."
Samuel klesl na zem. Jako by se naprosto zbláznil.
"Rozbal ty dopisy."
Obálky ležely na zemi, když je tam hodil. Moc pozornosti jim doposud nevěnoval. Tak je tedy otevřel.
"Co se tam píše?"
"Byl jsem vyhozen ze školy..."
"A dál?"
"Rodiče... mě vydědili."
"Je tohle opravdu to, co chceš být? Tohle si celou dobu chtěl? Toužil si po tom? Nepřijdeš si teď sám? Bez ničeho? Bez trochy studu?"
"Drž hubu!"
"Same? Děje se něco?" Loki vtrhl do pokoje.
"Slyším hlasy! A na, přečti si to..." Sam mu podal dopisy. Celý se chvěl.
"Ale tohle je přece to, co jsi celou dobu chtěl, ne?" Pověděl Loki a dopisy mu vrátil. "Ty hlasy máš z toho chlastu. Měl bys občas abstinovat. Ta škola mě mrzí, ale co čekat, když tam ani nechodíš, že jo." Kluk v trapném nápisu na triku začne poučovat.
"Jo, asi jo. Měl bych..." Samuel se díval do stropu a vypadal, že všechno štěstí z něj již nadobro odešlo.
"Obleč se a jdeme. Nemáme čas." Řekl Samův parťák do nepohody a pomohl mu vstát.
Když šli za starostou, začaly Sama bolet nohy. Není zvyklý moc chodit. Loki schválně zvolil delší pěší trať. Viděl, co se se Samem dělo. Měl o něj strach. Viděl vedle sebe jen trosku. Někoho, kdo už všechno vzdal. Svou cestu si evidentně zvolil špatně, ale už je pozdě. Není cesty zpět.
Byli zhruba v polovině cesty a Samuel si potřeboval dát pauzu. Sedli si tedy do parku. Pozorovali okolí. Šťastné děti, jak si hrály. Matky, co si povídaly o svých mužích. Kluka, co holku líbal. Bezdomovec, jak koš vybíral. V tom všem je skryta krása světa, ale i smutek. Děvče si pod rukávem jizvy schovávalo. Žena s dítětem, které muž týral. Člověk bez domova, který byl kdysi podnikatel.
Loki se podíval za sebe a uviděl Samovy rodiče. Popadl ho za ruku a rychlou chůzí se z místa vypařili. Ani mu neříkal, co tam viděl. Nechtěl situaci ještě zhoršit.
Starostův dům vypadal monumentálně. Ten chlap rozhodně nešetřil. Páchlo to přepychem. Nejvíc nóbl dům v okolí. A to hned vedle chudinské čtvrti. Génius, tenhle člověk.
Umřu, abych žil
Nebudu, abych byl
Stojím, abych šel
Tak mě prosím střel
Modrý les skryl moje jizvy
Žal se převlékl za hory
Velkou zlou obludou mě nazvi
Den i nocí provází mě chmury
Panika z lásky k jiným
Ztráta vlastních sil
Stal jsem se vládcem strašným
Abych mohl dál žít, musím pít
Nejde přestat, jsem ve smyčce
Skončím v antidepresivní pračce
Žílu trhá břit
Já nechci dál žít
Trápí mě cit
Má vlastní touha
Něčím se stát
Co dál můžu chtít?
Vždyť se jen rouhám
Začínám se sám sebe bát
Vyprahlá dlaň
Bez studu a víry
Ke smrti se klaň
Tak se zasypou díry
Které skrýváš
Překrásně líbáš
Tón smrti se blíží
Je stálý a silný
Opak tebe
Ukončí vše, co tě tíží
Když jsi tak líný
Určitě nepodíváš se do nebe
Píseň smrti divně smrdí
Po spálených tělech a umučených lidí
Zlý duch se plaví po hladině
Umřeš tady jedině
Není čas!
Zemři, co nejdřív
Kostelní zvony ohlásily půlnoc
A ty jsi stále živ
Viděl jsi toho moc
Na hlavu si trnovou korunu dám
Když jsem včera večer po světě bloudil
Divím se, že ráno jsem vůbec vstal
Tak já se omlouvám
Za to, co jsem, jaký jsem se narodil
Čím jsem se to stal...
ČTEŠ
Nezbytné zlo
RomanceKdo nám tu neustále obrací kříže a řeže si na ruku satanistické symboly? Příběh začíná když je Samuelovi dvanáct let. Neposkvrněn světem a společností si tvoří své vlastní názory a dívá se na svět otevřenýma očima. Nikdo v jeho věku není jako on. O...
