Ledová řeka ✔️

Ledová řeka - 2. část Narozeniny

Heidy se probudila a šla do kuchyňky. Všude bylo ticho a zima. Škrtla sirkou a zapálila svíčku. Podívala se skrz zmrzlé okno ven a zalekla se. Byl tam velký dřevěný domek. Heidy nevěděla proč tam stojí, ale moc jí to nezajímalo a radši si šla natrhat do skleníku čerstvé bylinky aby jí maminka (až se probudí) mohla uvařit čaj.  Když přišla do domu, seděla už v kuchyni a ohřívala vodu její maminka. ,, Ahoj Heidy. “  „ Ahoj maminko. Byla jsem si natrhat bylinky na čaj.“ „Dobře, tak si je natrhej do hrnečku a já je hned zaliji, voda už bude ohřátá. " Jak to dořekla, vstala a zvedla konev s vodou z kámen a zalila Heidy hrneček s bylinkami. Heidy hrneček promíchala lžičkou na každou stranu pětkrát a u toho si prozpěvovala „ Pětkrát sem a pětkrát tam, čajíček si zamíchám!“  Mezitím vstal i od Heidy tatínek. „ Dobré ráno!“  „ Dobré“  Tatínek nic neříkal a hned šel do špajzu, vytáhl chleba a tvaroh, sedl si vedle Eleonory a začal jíst. Chvíli bylo ticho, které Heidy přerušila otázkou „A proč tam stojí ta bouda?“ Eleonora a David se na sebe podívaly. Ještě ani neodpověděly a Heidy už se zase ptala. „ Řekla jsem něco špatně?“ Tentokrát už rodiče odpověděli. „ Ne Heidy, nic jsi špatně neřekla. Ta bouda tam stojí, protože“ V tu chvíli se zastavili. Heidy se hned začala vyptávat. „ Proč? Proč? Proč?“ „Heidy dneska máš narozeniny!“„ Có? Vždyť jsem je měla minulý rok!“ „ No právě narozeniny jsou každý rok. Je to den, ve který jsi se narodila a to znamená, že jsi zase o rok starší! Dnes už ti je osm let! „Aha! Takže dneska bude oslava?“
„ Ano Heidy, dneska bude oslava!“ „Jupí“ „ A chtěla by jsi už vidět svůj dárek?“ „ Ano!“ Tak se všichni oblékli a šli ven. Všechno bylo jak má být. Krává si spokojeně přežvykovala, slepice seděli v kurníku, králíci spali a ve skleníku rostla zelenina a obilí. Došli k té boudě ve které stálo zvíře tak nádherné, že se ani slovy popsat nedá. Krásná černá barva, silné nohy, dlouhá hříva a a ocas splývající až na zem překrývající krásné vypracované a svalnaté tělo.  Byl to krásný fríský hřebec. „ Ten je nádherný!“ křičela Heidy natšením. Byla to ta nejšťastnější holčička v Německu.
„ A můžu na něm jezdit?“ zeptala se hned Heidy. „ Jistě že ano“ odpověděla Eleonora. „ Tatínek tě to naučí“
„ Vážně mě naučíš jezdit tatínku?“ „ Jistě že ano, ale předtím musíme zajít  k paní Schniedrové do obchodu.“ „ A proč? Vždyť je to tak daleko“ povzdechla si Heidy. „ Musíme si objednat seno a koupit vybavení pro tvého nového miláčka.“
Když to dořekl tak se oblékli na cestu. Cesta měla pět kilometrů. „ Tak takhle jsem si svoje narozeniny Teda nepředstavovala“ řekla nevrle Heidy, ale radši už mlčela, protože se na ti tanínek podíval mrzutým pohledem. Potom maminka začala zpívat písničku. Nejprve se přidal David a pak i Heidy. Zpívali si a cesta jim rychle utíkala. Když konečně došli do té vesnice kde měla obchod paní Schniedrová, Heidy zmlkla a jen se rozhlížela kolem sebe. „  To je nádhera“ žasla nad tím, jak si zde hrály zdejší děti. Zpívaly, tančily, koulovaly se, stavěly sněhuláky...
Heidy se to moc líbilo, ale věděla, že tady přišli aby navštívili obchod paní Schneidrové. Vešli a pozdravili. Paní Schniedrová se začala usmívat. „ Tak co to dneska bude?“ Heidy hned začala povídat. „ Potřebujeme seno pro zvířátka a“ zasekla se. „ a co vlastně potřebujeme pro toho koníka, tati?“ „ Jé vy máte koně?“ přerušila jejich rozhovor paní Schniedrová. „ ano“ odpověděl David. „ Je to fríský hřebec“ řekla pyšně Heidy. V tu chvíli jí přerušil. „ No a budeme potřebovat hřbílko, kartáč - tvrdý i měkký, háček na kopyta, hřeben a kožený řemínek.“ „ Bude to vše?“ „ ano“ „ tak to dělá i s tím   senem  Em 250 marek. A to seno vám přivezou do týdne.“ „ Tak děkujeme a nashledanou!“  Pozdravili a vydali se na cestu zpět. Cesta utíkala ještě  mnohem rychleji protože Heidy se moc těšila až začne jezdit na koni. „ Dneska už to ale nestihneš.“ řekla Eleonora. „ Ale můžeš ho vyčistit  a já mezitím upeču dort a ohřeji vodu aby jsi se mohla okoupat.“ Heidy souhlasila. Když přišli domů, hned si vzala hřbílko a utíkala za koníčkem. Tatínek zvířata nakrmit a šel k Heidy ji zkontrolovat jestli jde všechno dobře. Pak se jí zeptal „ A jak se bude koník jmenovat?“ Heidy chvíli přemýšlela„ bude se jmenovat Winter“ pak už ale mlčela a jemně koníka hřebelcovala. Maminka mezi tím udělala jahůdkovo tvarohový dort. Heidy spolu s tatínkem přišla do kuchyně a posadila se ke stolu. Maminka před ní postavila krásný a chutný dort. Heidy zajásala a hned se lžičkou do dortu zabořila a  strčila si ji do pusy. Chvíli bylo ticho a pak najednou vykřikla„ Ten je výborný“ Maminka se jen usmála a řekla „ to je dobře, že ti chutná. Klidně si ho celý sněz, nebo si nechej půlku na zítra. „ nechám si půlku na zítra. A půlku z té půlky“ zasmála se „ rozdělím, vám“ odsunula zbylý dort a maminka ho vzala a postavila na stolek vedle špajzu. „ maminko a nezkazí se ten dort?“ zeptala se Heidy „ neboj se, nezkazí. V noci je tady velká zima.“ „ Dobře“. Pak ještě tatínek připomněl Heidy, že už má mamince říct jak se jmenuje koník. „ No jak se jmenuje Heidy?“ připomněla se ještě maminka.“ „ Jmenuje se Winter“ pak už vstala od stolu a šla se okoupat. Když byla hotová poděkovala rodičům a šla spát.