Ledová řeka ✔️

Ledová Řeka - 5.část Nalezení nebo ztráta?

Když tatínek nalezl mrkve na kraji řeky a Heidy nikde, velmi se zděsil. Křičel, ale nic neslyšel, žádná odpověď, bylo mrtvé ticho. „ Podívám se po jejich stopách, ano to udělám“ uklidňoval se. Stopy směřovaly k řece a pak... „ Kde jsou další? Kde jsou!? To není možné! To né!“ tatínek se rozbrečel a svíral mrkve u hrudě. „ Já jsem takový hlupák, proč jsem ji sem poslal samotnou?! Proč? Určitě do ní spadla a strhla ji! To néé!“ V tu chvíli uslyšel nějaký hlásek jak na něj volá. Byla to Heidy!!! Byla na protějším břehu. „ Ahoj taťko!“ křičela vesele„ Heidy“ podíval se tím směrem tatínek a strašně se radoval „ Co tam děláš?“ „ No, viděla jsem tady kytičku a tak jsem tu řeku přešla, kytičku utrhla, ale řekla jsem si, že jedna je málo a tak jsem šla dál“ „ Heidy, proboha, a kudma jsi tam šla? „Musíš být celá mokrá a promrzlá!“ „ Ne nejsem, protože jsem přešla tam po tom prkně“ odpověděla vesele a hned běžela k tomu prknu a přeběhla po něm zase zpátky k tatínkovi. Tatínek běžel k ní a objal ji tak pevně, že se nemohla ani hnout. Když ji zase pustil zeptala se „ A můžu nakrmit králíky těmi mrkvemi?“ „ Samozřejmě“ odpověděl a už nic neříkali a vrátili se k domu, aby nakrmili zvířátka. Maminka nic nevěděla. „ Heidy neříkej to prosím mamince.“ „ A proč?“ „ No víš... Maminka by se na mne zlobila a taky bych možná už s tebou nemohl nic dělat a to se týká i toho, že bych tě nemohl učit jezdit na koni.“ „ Aha, tak dobře. Mamince ani ťuk.“ řekla hrdě Heidy „ děkuji“ odpověděl „ a teď se jen modlit, ať se to maminka nedozví“ mumlal si tatínek jen tak pro sebe „ ať se to nedozví...“