Ledová řeka ✔️

Ledová řeka- 3. část Jezdecké začátky

Když se Heidy další ráno probudila, cítila takové jemné šimrání na tvářích. Byl to pocit štěstí. Štěstí, že dneska bude jezdit na Winterovi!!! Akorát musí počkat než se probudí tatínek. A tak si jen pro sebe mumlala. „ ach jo, proč musím čekat. Tatínek mi včera říkal, že mám na něj počkat, ale můžu předstírat, že jsem ho neslyšela! Ne, ne, ne to nemůžu udělat, potom bych už nemohla třeba jezdit vůbec, a navíc kdybych si ublížila tak bych jezdila nejdřív až tak za měsíc. Radši na tatínka počkám.“ řekla si v duchu a vyběhla potichu z ložnice a sedla si ke stolu. Zapálila svíčku, jednak protože jí byla zima, za druhé, protože tam byla tma a taky potřebovala vidět ven, jenže okno bylo úplně zmrzlé. Věděla, že Wintera stejně neuvidí, protože ta bouda, teď už Winterův box, má záda k oknu. To Heidy strašně štvalo, protože Wintera uvidí až půjde ven, jenomže sama nemůže.  Přemýšlela jak si ukrátí dlouhou chvíli. Napadlo ji, že by mohla nakrájet ten dort. Ano, to by jistě mohla. Otevřela zásuvku a vytáhla ten nejmenší nůž. Říkala si jen tak v duchu „ malý nůž = malý úraz“. V tu chvíli se otevřely dveře a přišla maminka. „ Zadrž!“ vykřikla hned, když spatřila Heidy s nožem v ruce. Heidy se tak lekla, že nůž upustil na zem. „ Heidy, holčičkou moje, co pak jsem ti říkala o brání nožů do ruk!?“ řekla Eleonora hlasem že kterého se nedalo poznat jestli se zlobí, nebo jestli je ráda, že se Heidy nic nestalo. „ Promiň mami, já jsem jen chtěla nakrájet ten dort.“ „ Heidy, sama nemůžeš brát nože do rukou, mohla by jsi se pořezat!“ Heidy byla opravdu smutná, že se na ni maminka zlobila. „ Kdybych ještě šla sama za Winterem, to by byl teprve průšvih.“ mumlala si pro sebe. Za chvíli přišel do kuchyně i tatínek. Heidy to moc potěšilo, nemohla se dočkat až půjde... Já vím, že se to pořád opakuje, ale... Až půjde jezdit na Winterovi.  Tatínek si začal vařit vodu na kávu. Voda začala bublat, tatínek zvedl nádobku a zalil si kávu v hrnečku. „Tati, jak se pozná, že je voda horká?“ otázala se Heidy „ To víš“ začal tatínek „ z vody se začne kouřit a pak začne bublat“ odpověděl sebevědomě tatínek. „ A tati kdy už půjdeme za Winterem?“ „ Heidy“ odpověděl mrzutě tatínek. „ Heidy, nechej tatínka alespoň vypít kávu“ řekla maminka „ a co budeš snídat?“ „ Můžeme si na snídani dojíst ten dort?“  nabídla. „ A co si dáš na pití?“ „ mléko!!!“ vykřikla. Heidy mléko miluje. Všichni se tedy nasnídali a pak David Heidy nakázal, aby si vyčistila zuby a potom, aby se teple oblékla, že venku je velká zima. „ To vážně nevím, že venku je zima“ mumlala tak potichu, aby ji nikdo neslyšel. Když byla nachystaná, vzala věci ( řemínek a čištění pro Wintera) a šla na chodbu za tatínkem, který ji tam už čekal. Pomohl jí zavázat boty a šlo se. „ Jupí“ křičela Heidy. „ Potišeji!“ okřikl ji tatínek a Heidy zmlkla. Došli k Winterovi, Heidy vzala kartáč, odepla karabinu, otevřela box, vešla a tatínek ji následoval. „ Jak, a odkud ho mám začít čistit?“ „ No, to musíš takhle krouživě a od hlavy...“ pak přišli na řadu i kopyta. Tatínek zvedl Winterovi jedno kopyto a Heidy ho opatrně čistila kopytním háčkem a pak druhé, třetí a nakonec čtvrté. „  Ták a teď už stačí jen připnout řemínek a můžeš nasedat. Tatínek ho přípl, Heidy otevřela vrátka a vraník vyklusal ven. Heidy nasedla ( samozřejmě ji tatínek vysadil). „Byl to pocit, jakoby se mi splnil sen, i když jsem žádný sen neměla.“ přemítala si v hlavě a vůbec nevnímala co jí tatínek říkal. Ze " snu" ji probudilo až Winterovi zaržání. „ Tak Heidy, připravená na své první ježdění( nebo spíš vození?)?“ „ Jasně“ a tak šli na krátkou procházku po okolí. Tatínek sem tam pustil řemínek, ale zanedlouho ho zase chytil. Heidy byla moc šťastná a užívala si každou vteřinu.

Ahoj všichni co čtěte tento příběh,
doufám, že se dobře čte a líbí se vám. Samozřejmě si všímám hlasů ( moc moc děkuji), ale i tak si nejsem jistý jestli se vám líbí a jestli mám pokračovat nebo se na to vykašlat. Pište prosím do komentářů co si o tom myslíte. Děkuji váš Mufin06 (autor).