Ledová řeka ✔️

Ledová Řeka 21. část Paměť

„A vrátí se jí paměť?“ „No, nevím.... Možná“ odvětil nejistě doktor „ Ale dobrá zpráva je, že otravu krve nemá a už zítra bude moct jít domů“ „No, to je dobře“
                         ~ další den~
„Slečno Sargansnová, dnes jdete domů, vezměte si své věci a vás  i vaši maminku odvezou lékaři domů“ oznámí velmi brzy ráno doktor „ A-Ale j-já nemám domov a a-ani matku“ tvrdí velmi nejistě Heidy, když uslyší novinku „Ale máte, jen si to nepamatujete“ Heidy zapřemýšlí a pak stejně řekne „Ne, nemám“ ale velmi potichu aby ji doktor neslyšel. Poté jí donese berle. Po chvíli přijde Eleonora a s Heidy jdou k východu z nemocnice, kde nasednou do auta a jedou domů. Když zastaví auto před domem, Heidy s Eleonorou vystoupí z auta a jdou k domu, nebo spíš Heidy se snaží. David uslyší otevření dveří a rozběhne se k nim. Obejme Eleonorou a následně Heidy. „Ahoj Heidy! Já se bál celou dobu že umřeš a ty jsi v pořádku! Zlatíčko!“ „Dobrý den pane! Nejsem mrtvá a v pohodě taky nejsem“ opravuje Davida Heidy „Mám zlomenou nohu a strašně mě bolí hlava“ „Heidy? Co to povídáš? Jaký pán?“ „Ona přišla o paměť Davide!“ řekla plačtivě Eleonora a z domu vyběhl Snížek a skočil na Heidy, ta spadla na zem a Snížek ji oblizoval „Snížku! Co to děláš?!“ zakřičel David a Snížek slezl „Co to je za zvíře? A proč na mě skočil, vždyť jsem si tu nohu málem zlomila znovu!“ vykřikla naštvaně a po tváři jí stekla slza z bolesti. David ji chytl pod ruce a postavil a Eleonora jí podala berle, potom jí pomohli domů a tam si lehla do postele a vzala si knihu a prohlížela si ji.
                      ~po měsíci~
Heidy se prochází po domě a čte knihu. Eleonora vaří vodu, aby zalila kávu a David si čte. „Můžeš mi prosím podat ten hrnek?!“ zakřičí Eleonora, když vodou poleje podlahu. „ Jo jo“ řekne a podá Eleonoře hrnek. Mezitím  Eleonora zavolá Heidy ke stolu, ale ta jde dál začtená v knize a tudíž nevidí rozlitou vodu. Šlápne do ní, pojede jí noha a kniha jí vyletí z ruky, tou se praští o stůl a hlavou se třískne do židle. „Proboha Heidy!“ vykřiknou oba rodiče když zpatří svou dceru. David k ní přistoupí, chytne ji pod záda a pod nohy a posadí ji „N-Nic mi není“ brebtá něco takového „Maminko! Tatínku!“ zakřičí a Obejme oba rodiče „Jak jsem se sem dostala? Pamatuji si jen to, jak padám z Wintera, ale jinak nic“ „To je na dlouhé povídání, ale důležité je, že se ti vrátila paměť!

Další část je na světě. Tak co? Jste rádi, že se jí vrátila paměť? Pište do komentářů, budu rád za každý hlas a komentář.
                                  Váš mufínek06