Nic nás nezastaví |DOKONČENO|

*kapitola 05*

Čtyři hodiny. Čtyři hodiny ČTYŘI PROMARNĚNÉ HODINY!!! Opakovala jsem si stále, když jsem vcházela do dveří naší vily ,,Ariano jsem doma!" Zakřičela jsem do domu ale nic se neozvalo. Jen jsem pokrčila rameny a šla si do kuchyně nalít džus. Na lince v kuchyni byl vzkaz od Ariany že jela na závody. Jen jsem se nad tím pousmála a vzkaz vyhodila. 

Už se svými černými vlasy, které byli ještě vlhké, přirozenýma očima a pyžamu jsem seděla v obýváku na sedačce a dívala se na televizi než jsem zaslechla jak někdo otevřela následně i zavřel vchodové dveře ,,Čau" sedla si vedle mě Ariana a začala si počítat nově vyhrané peníze ,,Čus" oplatila jsem jí pozdrav naprosto vyčerpaným tonem hlasu ,,Ale copak to tě Chantall tak vyčerpala" začala se smát. Všechno jsem jí řekla o tom jak se chovala a co vše dělala zkrátka a dobře jsme si udělali ten sesterský povídací večer ,,Jo málem bych zapomněla. Na to ti posílá nějaký kluk James myslím že říkal že se jmenuje. Byl celkem hezkej" podala mi bílou dopisní obálku. Uchechtla jsem se nad jejími myšlenkami a dopis rozdělala stál tam jen zítřejší datum, čas a adresa. Podívala jsem se na Arianu a ta jen pokrčila rameny ,,No nic asi půjdu spát dobrou sestřičko" zvedla jsem se z gauče ,,Jo já už taky půjdu dobrou"

Nemohla jsem usnout ať už jsem se snažila sebevíc pořád jsem se jen převalovala a přemýšlela nakonec mě mé vlastní myšlenky uspali.

Pohled Jamese:

Díval jsem se jak nechává své auto v garáži vily, kterou jsem znal jen na fotkách a televize a sama vchází do domu zatímco se zavíraly garážová vrata. Ano sledoval jsem ji. Nemůžu si pomoct prostě potřebuju vědět kdo to je. Deprimuje mě když nevím s kým mám tu čest. Uviděl jsem okap po kterém jsem následně začal šplhat, nedělalo mi to moc velký problém. Ani mě neudivuje že to tady mají tak nezabezpečený. Je to tu kousek od centra a přesto tak zapadlý že kdyby sem chtěl někdo najít cestu nejspíš se mu to nepodaří. Do každého okna jsem nakoukl a musím říct že ve vnitř je to tady dost luxusní, když jsem ji konečně uviděl v jednom pokoji, který nejspíš vlastnila. Měla mokré vlasy. Tílko a kraťasy které jí nesmírně slušeli. Rozhlédl jsem se a uviděl jsem strom s větví přesně úrovni jejího okna. Pomalu jsem slezl dolů a znovu se začal škrábat tentokrát na strom, jehož koruna byla dost hustá že mě určitě jen tak neuvidí ale já uvidím jí. Konečně jsem se uvelebil na dost tlustou a silnou větev která by mě udržela a zády se opřel kmenu. Ani nevím jak ale povedlo se mi na tom stromě usnout, když jsem ráno probudil málem jsem spadl ale naštěstí jen málem. Zadíval jsem s do její ložnice a viděl jí jak sedí s mobilem v ruce v posteli. Své překrásné černé vlasy svázané ve vysokém ledabylém drdolu z něhož jí pár neposedných pramínků utíkalo nevím jak dlouho jsem na ní civěl, ale nemohl jsem se na ni vynadívat. Když najednou svěsila hlavu a s bolestným výrazem začala vstávat. Zašla do nějakých dveří ze kterých po chvíli přišla v ruce s Černým dámským pracovním kostýmkem a .....parukou??? Paruku položila na postel a zašla do koupelny obléknout si vybrané oblečení. Když se vrátila měla své černé vlasy v nějaké zvláštní řekněme síťované čepici na kterou začala dávat falešné blond vlasy. Když je měla na sobě nezapomněla se nalíčit vzít si kabelku, boty a doplňky. Následně vyšla z domu a nastoupila do již připravené limuzíny. Jen jsem paralyzovaně seděl a koukal stále do okna její ložnice. Začalo mi to dávat smysl ale je tu pořád jedna otázka – Koho mi tak neskutečně připomíná? – Už když si tu paruku nasadila věděl jsem že už jsem jí někde viděl ale nevzpomněl jsem si kde a ta vila tu taky znám ale odkud? Ani jsem si nevšiml že jsem slezl z toho stromu a už stál před dveřmi našeho skromného domku. Jen jsem zatřásl hlavou, sice to nepomohlo ale alespoň jsem nasadil úsměv ,,Jééé ahoj bráško" přiběhla ke mně hned moje 7. letá sestřička Emma a natáhla ručičky v náznaku toho že chce abych jí zvedl ze země, což jsem následně udělal ,,Jamesi kde jsi byl přes noc víš že nemám ráda když mi nedáš vědět kde jsi" přišla ke mně s káravím pohledem ale stále líbezným hlasem mamka ,,Promiň ahoj" usmál jsem se a dal ji pusu na tvář ,, Jen ho nech hlavní je že vůbec přišel domů je skoro dospělej zlato" přišel i táta a s úsměvem mě poplácal po zádech a mámě dal pusu. ,,Já vím tak pojď ty můj malej tuláku. Dáš si oběd?" zeptala se mě. Jen jsem se na ni s jiskřičkami v očí podíval a horlivě přikyvoval. Skoro jsem cítil ty sliny. Mamka se jen zasmála mé reakci a už začala nandávat na talíř a já jsem zatímco se nedívala odběhnul do svého menšího pokoje. No jo no nemáme moc peněz a tak si nemůžeme pořizovat nic luxusního a přepychového. Vzal jsem papír i s obálkou a napsal jsem tam zítřejší datum čas a adresu jednoho parku. Dnes jí to dám na závodech, doufám že tam bude. Musím si s Queen vážně promluvit. Papír jsem vložil do obálky a zalepil a zrovna v čas protože už na mě mamka volala k obědu. Obálku jsem dal do svého staršího pracovního stolku a šel dolů za rodinou.