Vlčí vyhnanec

Přítel

  Ještě se mi nechce vstávat ale musím. Zavětřím a rázam se postavím na všechny čtyři. Cítím čerství pach vlka, je blízko.
  Naježím se a začnu tlumeně vrčet. Vyjdu ven a spatřím hnědého vlka jak stojí přesně za mou hranicí a dívá se na mě. Narozdíl ode mě nevrčí jen nepatrně sklání hlavu na znamení že se nechce rvát.
  Přestanu vrčet a narovnám hlavu.
  On jí taky zvedne a povídá ,, Jmenuji se Derr a přišel jsem za tebou protože jsem vyhnanec a ve dvou se to líp táhne."
  Jeho hlas zní přívětivě a já mám  chuť mu skočit samou radostí okolo krku ale neudělám to, místo toho řeknu veselým tónem ,, Jsem Kara. Nemusíš se bát, já nejsem rvací typ."
  Taky se usmál a překročil pachovou hranici.
  Už dlouho jsem neviděla vlka. Sice jsou to jen čtyři dny ale mě to připadá jako věčnost.
  Otře se o mě a zmizí za skálou. Nechápu. Ale když se vrátí pochopím. Nese vypaseného králíka a vrtí ocasem. Když to vidím taky jím začnu vrtět a hladově vypláznu jazyk.
  Položí králíka na zem a pokyne mi ať si dám. Já se nenechám dvakrát pobízet. Během několika vteřin je z králíka jen půlka a zbytek přisunu k Derrovi, ten se taky hladově zakousne do králíka a za chvíli jsou z něj jen kosti.
  Ty společnými silami zahrabeme do země.
  Jsem ráda že je tu. Cítím se víc v bezpečí a ten králík kterého přinesl mě v mém přesvědčení utvrdil.
  Začnu vyndávat z doupěte suché listí a skládám si ho na hromádku před jeho vchodem. Derr mě chvíli pozoruje a pak začne nosit listí do lesa.
Za nedlouho jsme měli vyklizennou celou jeskyni a vydali jsme se pro novou podestýlku.
  Pod listím, je mechu stále dost a ve dvou se nám daří ho rychle dostat do doupěte.
  Už mám zase hlad a Derr zřejmě taky protože se mlsně olizuje.
  Zavětřím. Cítím čerství pach zajíce. Počkat. Ne jednoho zajíce, rovnou několika. Mlsně se olíznu a podívám se na Derra. Nespíš myslí na to samé co já.
  Pomalu se plížíme barevným listím směrem odkud přichází pach.
  Přizvednu se abych viděla co se děje přede mnou. Vidím tři zajíce jak se spokojeně vyhřívají v posledních paprscích slunce a znova se olíznu.
  Nepatrně kývnu směrem ke zvířátkům.
  Derr chápe a pomalu se plíží na druhou stranu plácku se zajíci, tak aby byl proti větru a zvířata se ho lekla.
  Připravím se k výskoku a když uvidím Derrův čumák mám napnuté všechny svaly v těle. Okamžik na to ze svého úkrytu vyletěl ohromnou rychlostí.
  Zajíci se splašily a vběhli mi přímo do pasti.
  Vyskočím, a než se stihli zajíci zorientovat jeden ležel mrtví na zemi. Druhého zabil Derr a za třetím jsme se pustili oba, a než ten stihl doběhnou do nory Derrovi se podařilo ho chytit a usmrtit.
  Usměju se, přede mnou leží tři zajíci. Popapdnu dva za uši a vracím se k jeskyni, Derr vezme zbylého a jde za mnou.
  Pokládám zajíce na zem lehám si vedle nich. Derr okolo mě projde a odnese svého zajíce do jeskyně. Zvednu se a když Derr vyjde nakloním hlavu na stranu. Odpoví mi ,, Bude zima a musíme si udělat zásoby. "
   Na to jsem nepomyslela. Znova si lehnu a Derr vedle mě. Každý si vezmeme jednoho zajíce a pustíme se do něj.
  Nikdo z nás nebere ohledy na nějakou hierarchii, prostě se najíme jako kdyby jsme ta pravidla ani neznali, přijde mi to tak lepší.
  Dojím a olíznu se, po dlouhé době zase nemám hlad a je to příjemný pocit. S Derrem zahrabeme kosti a já si užívám každý teplý dotek slunce, už sice nehřeje tak jako dřív ale pořád je to příjemné.
  Už se stmívá a já si uvědomím jak mě bolí nohy.
  Vlezu do doupěte a čekám že Derr půjde za mnou ale on si sedne před doupětem. Nechápu a tak se zeptám: ,,Proč nejdeš za mnou? Tady je to pohodlnější. " otočí se ke mě a bez jediného náznaku pohrdání v hlase mi odpoví :  ,, Ty jsi nedržela hlídky?" A aniš by čekal na mojí odpověď přidal ,, Teď budu držet hlídku já a až bude měsíc nevíš vzbudím tě. "
  Teprve teď si uvědomím jak jsem byla neopatrná. Mohla jsem umřít!
  Jsem ale hrozně unavená a tak téměř okamžitě usínám.