Vlčí vyhnanec

Více Než Přítel

Probudím se v jeskyni a rovnou vyjdu ven, před doupětem na mě čeká Derr. Nemusíme se starat o úklid doupěte, jelikož to má na starost Lara a tak se rovnou vydáme na lov.
Jdeme mnohem blíž než obvykle, ale je mi to příjemné.
Po včerejším boji jsme se docela zotavili, až na to, že jsme si snědli všechny zásoby. Lara z nás utržila nejvíce zranění, vlci jí natrhli levé ucho, podrápali levý bok a ošklivě pokousali pravou přední nohu, Tak že teď Lara kulhá. Maličké podrápali ocas, ale ostatním vlčatům se naštěstí nic nestalo.
Zavětřím a ucitím zvláštní nasládlou vůni, kterou cítím snad poprvé v životě. Podívám se na Derra, jeho oči mi prozrazují, že sice taky neví co to je, ale i odhodlání zjistit to.
Rozběhneme se směrem odkud vůně přichází, to je na úplně opačnou stranu než jsme chodili do teď a je to taky jeden ze směrů, který jsme zatím neprozkoumali.
Nedočkavě se podívám na Derra a ještě zrychlíme, běžíme těsně vedle sebe a oběma je nám to příjemné. V Derrových očích vidím známky nedočkavosti, nasládlá vůně stále sílí a dovede nás až k široké řece.
Přesto, že je řeka hodně hluboká a široká, voda v ní je docela klidná a pomalá.
Ten pach je teď opravdu dobře cítit, ale nic nevidím....
Derrovi to, ale dojde, šťouchne do mě čumákem a ukáže na část řeky, kde těsně pod hladinou pluje rybka, když se na ni podívám pozorněji pochopím proč jsem si jí před tím nevšimla a zalapám po dechu.
To není jen tak nějaká ryba, to je ta ryba o které jsem vyprávěla Maličké, ta křišťálová!
S Derrem na sebe prohlédneme, ale když se otočíme zpátky k řece ryba už tam není, zahlédneme jen její ocasní ploutev jak mizí v zakrutu řeky.
Jsem sice zklamaná, ale ne moc, stejně zatím nečekám vlčata, nevím jestli je vůbec mít budeme, a tak by nám bylo k ničemu tu rybu chytit.
Vydáme se zpátky a já si všímám věcí, které jsem cestou k řece viděla jen jako rozmazané čáry.
Všimnu si, že naše hora není jediná, je tu ještě jedna, sice menší, ale dost velká aby se tam vlezli dva vlci a pořádně se vyspali.
Původně jsme se vydali na lov a tak teď ze všech sil věřím, ale nic necítím já, ani Derr.
Jdeme dál a Derr mi dá znamení, že něco cítí. Zavětřím a téměř okamžitě mě do nosu udeří pach králíků.
Zajásám a hned se vrhnu tím směrem. Derr vyrazí za mnou a brzy se mnou srovná krok.
Běžíme tak blízko u sebe, že slyším jeho dech a jeho pravidelný rytmus mě uklidňuje.
Doběhneme na louku a uvidíme hluček asi deseti vypasených králíků.
Začnou se mi sbíhat sliny a mlsně se podívám na Derra.
Přikývne a jde na druhou stranu louky aby mi králíky nahnal přímo do drápů.
Čekám na znamení a cítím jak mnou prostupuje vzrušení, společné lovy mám ráda a musím říct, že většinou jsou i dost úspěšné.
Koutkem oka zahlédnu pohyb, Derrovo znamení.
Napnu všechny svaly v těle a zachvěji se vzrušením.
Derr vystartuje a zděšení králíci letí přímo ke mně.
Vyskočím, dopadnu na jednoho a zlomímu vaz, hned chňapnu po druhém, ale ten se mi jen taktak vyhne.
Podívám se na Derra, ten právě chytil strakatého králíka a žene se za dalším, za jeho zády vidím hromádku tří králičích těl.
Oženu se tlapkou a srazím další chlupaté tělíčko.
Zbylí králíci nám utečou do nor.
S vyplazenými jazyky k sobě přijdeme, vezmeme králíky a vrátíme se k Laře.
Před doupětem si lehneme těsně k sobě a já položím Derrovi čumák na záda, nevadí mu to a já jsem za to ráda.
Derr mi olízne ucho a zeptá se: ,,Jsi moje družka?" je mu na očích vidět co si přeje slyšet.
Usměji se a odpovím: ,,Jsem."