Vlčí vyhnanec

O Pár Úplňků Později

     Od doby co se k nám přidal En uběhly asi dva úplňky.
     Za tu dobu se hodně změnilo.
     Lara se sice nejprve bála o svá vlčata a nechtěla Ena přijmout, ale po pár dnech si zvykla.
      Teď už dokonce ani nekojí. Přestala včera. A domluvili jsme se s ní, že deset cest Sluneční psice budou muset být vlčata s nějakým dospělým vlkem, který je bude učit. O vlčata se budeme střídat tak, aby bylo každé alespoň jednou s každým vlkem.
       Lara se zase zapojí do pravidelných lovů se mnou a s Derrem. A uklízet doupata bude En.
      Zavedli jsme ještě jedno doupě. Tam v té hoře co jsme ji s Derrem objevili, když jsme se hnali za křišťálovou rybou.
      Teď tam spí vlčata, ale za pár cest Sluneční psice se dvě přestěhují k nám do většího doupěte.
      Jo, a ještě jedna změna. Moje bříško roste a kulatí se...
      Teď zrovna sedím před doupětem a poslední paprsky zapadajícího slunce mě hřejí do zad. Cítím jak se o mě opírá Derrovo tělo. To je tak užasné.
     ,,Zítra by jsme se měli vyměnit." řekne mi jako by nic Derr.
      ,,Co?" nechápu.
     ,,Možná by zítra s tebou na lov mohla jít Lara.Měli by jsme se střídat ať se tak nějak poznáme, a taky aby si nikdo nepřišel nějak odstrčený. Nevadí?" Derr se mi dlouze zadívá do očí a a usměje se na mě.
     ,,No tak dobře." přisvědčím sice neochotně, ale vím, že má pravdu. ,,Jdeme spát?"
     Derr se usměje ,,Jasně lásko."
     Vykulím oči, takhle mi ještě nikdy neřekl, ale je úžasný pocit to slyšet.
  
                           ***

   Je ráno a já vedle sebe uslyším douhé zívnutí.
   Protáhnu se. Dneska bude dlouhý den.
   Vyjdu z jeskyně a uvidím jak před ní sedí a čekají vlčata. Hned mám lepší náladu.
   Dneska mám na starosti Popílka a už se moc těším na trénink.
    Šedý vlček se ke mně přimotá a zeptá se: ,,Co budeme dneska dělat?"
    ,,Lovit. " odpovím mu ,,Už jsi to někdy dělal?"
   ,,Jen jsem to zkoušel, ale ještě nikdy pořádně." očka se mu rozzáří.
  ,,Super! Už jenom počkáme na Laru a půjdeme." čumákem mu rozcuchám kožich.
   Lara se k nám za chvilku přidá a společně se vydáme do ranní mlhy, která zahaluje les. Jdeme vedle sebe a je slyšet jen tlumený rozhovor vlčat. Lara má dnes na starosti Sasanku. Derr se stará o Závějku a En o Maličkou.
   Najednou se Lara zastaví.
  ,, Co se děje, mami?" zeptá se Popílek, ale Lara ho zpraží pohledem a tak raději zmlkne. Místo toho nasaje do nosu vůni lesa. ,,Nic necítím."
  ,,Zkus si olíznout čenich, tak tu vůni můžeš i ochutnat." poradím mu.
   Malý vlček si olízne čumáček a pak radostně vyjekne: ,,Laň!"
    Jeho matka se na něj podívá a suše poznamená: ,, Jestli okamžitě nezmlkneš tak tam nebude žádná." Řekne to sice nekompromisně, ale já vím, že je na svého syna v hlouby duše hrdá.
     Dám ostatním znamení, a dáme se do toho.
     Lara laň obejde velkým obloukem. Vlčata stojí vedle mě s odstupem asi pěti tlapek. Čekáme na Lařino znamení.
    A nemusíme čekat dlouho. Uvidím vlčí ucho a hned v zápětí ze křoví vyrazí Lara. Její ladné tělo je rychlé a velice ohebné. Mám ji ráda a obdivuji jí.

Vyběhnu proti pádící lani a při tom vnímám jak za mnou letí obě vlčata.Skočím lani po krku a hned se jí do něj zakousnu. Laň se zapotácí. V tu chvíli zjistím, že k nám dorazila Lara a Popílek se Sasankou. Během pár okamžiků je tak náš lov u konce. A podle mě, velmi vydařeného konce.

Děti se hned vrhnou k úlovku a snaží se ho odtáhnout do našeho provizorního tábora. Ale moc jim to nejde, protože laň táhnou proti srsti. V duchu se nad tím usměji, ještě nedávno bych se asi dopustila té samé chyby. Teď jim, ale řeknu: ,,Takhle to nepůjde, leda s obrovskou námahou. Otočte si ji tak, aby jste ji měli po srsti. Pak vám to půjde líp."

Ahoj, tak další kapitola je u konce, ale nebuďte smutní další kapitoly budou, jenom už ne u mě, ale u  danitau. Já, totiž končím s wattpedem.