Vlčí vyhnanec

Horší Časy

  Jsme s Derrem na lovu zatímco Lara se v doupěti stará o své vlčata.
  Je mi zima, ale snažím se to nevnímat.
  Derr vedle mě závětří a pak polohlasně řekne: ,, Nic necítím." neodpovím na to, protože vím že ví že ho slyším.
  Dneska jsme ještě nic neulovili, když nepočítám ty bažant co ulovil Derr.
Jsem hrozně vyčerpaná a myslím že Derr taky.
  Projistotu znovu zavětřím. Teď cítím slabý pach veverky. Maličko zavrtím ocesem a vydám se za pachem.
  Veverku za chvíli dostihnu a ulovím. Škoda jen že je prohublá a nebude z ní moc masa.
  Vezmu veverku do zubů a jdeme dál.
  K večeru už to vzdáme a jdeme zpět do doupěte. K veverce jsme ještě ulovil jednoho hubeného ptáčka který byl moc pomalý na to aby unikl Derrovu smrtícímu stisku.
Je toho žalostně málo ale i tak je to lepší než nic.
  Když dojdeme do doupěte svalím se na podlahu a veverku odhodím do rohu s kořistí.
  V duchu zaúpím když si vzpomenu že mě ještě dnes v noci čeká hlídka. Jako kdyby četla mé myšlenky se ke mě otočí Lara se slovy: ,, Vypadáte oba pěkně uříceně. Dneska si vezmu hlídku celou noc." vytřeštím oči. Co? Vždyť dneska rodila musí být stejně unavená jako my možná ještě víc. 
   Podívám se jí do obličeje, je v něm naprosté odhodlání. Vděčně se na ni usměju. Pak si udělám kolečko a usnu.