Vlčí vyhnanec

Nová

 Už máme vystlané doupě a tak jdeme na lov.
  Nic necítím.
  Znovu zavětřím. Teď cítím pach ale ne potravy níbrž vlka.
   Nahrbím se a začnu tlumeně vrčet, Derr vedle mě udělá to samé. Vydáme se za pachem.
   Když spatříme vetřelce oba naráz přestaneme vrčet.
   Vlčice co stojí před námi se sotva drží na nohou.
   Její kulaté bříško mi říká že do dvou cest slunečního psa bude maminkou.
   Takové vlčice se není třeba bát. Místo toho jí podepřu z jedné strany a Derr z druhé.
   Jdeme lesem až k naší jeskyni, tam ji položíme na mechem vystlanou zem.
   Vlčice se na nás vděčně podívá a pak si všimne laně za mnou. Mlsněse olízne a já z toho pochopím že celé dny nejedla.
   Jdu jí kus laně utrhnout ale Derr mi naznačí že mám ještě chvíli počkala. Nevidím sice důvod proč ale poslechnu.
   ,, Jak se jmenuješ?" zeptá se Derr té nové vlčice a ta mu s velkou námahou  odpoví: ,, Lara." je na ní opravdu hodně dobře vidět že za chvíli porodí.
   Naštěstí už jí Derr nechal odpočívat a přinesl jí kus laně co jsme včera ulovili.
    Lara se do kusu masa hladově pustila. Když dojedla nejspíš chtěla poděkovat ale Derr jí předběhl: ,, Jen lež a nevysiluj se. A když nás omluvíš musím a Karou něco probrat." řekl a Lara mu nepatrným kývnutím odpověděla.
   Derr mi pohybem čumáku naznačil že mám jít za ním ven z doupěte.
    ,, Co potřebuješ?" vyhrknu na Derra jen co odjedeme z Larina doslechu.
,, Lara ještě dneska porodí potřebuji abys tu s ní byla. Já půjdu něco ulovit." vykulím oči, to snad nemyslí vážně. Aniž bych přemýšlela nad odpovědí řeknu: ,, Co? To myslíš vážně? Kdyť já s tím nemám žádné zkušenosti." ,, Neboj, to zvládneš. Já ti věřím, a navíc jsi vlčice a ty si vždycky nějak poradí. " klidně mi odpoví a odejde do lesa.
   Vrátím se do doupěte a lehnu si vedle Lari. Její kulaté bříško se pomalu zvedá a zase klesá.
  Opře si o mě hlavu, ale mě to nevadí. Svojí hlavu si položím na tlapky a zavřu oči, ale neusínám. Nesmím usnout, Lara mě potřebuje.