Vlčí vyhnanec

Hranice Trpělivosti

  Probudím se když ucitím jak mi trojice vlčat ožužlává uši. Povzdechnu si. Nu což, co s tím nadělám?
  Kamínek mi leze po hřbetě, Závějka se snaží ulovit můj ocas a Sasanka mě kouše do uší. Jediné způsobené vlče je Maličká, ta mi leží mezi předníma tlapka a a spokojeně oddechuje.
  Vím, že jsou to jen vlčata, ale tohle ti tři přehání.
   Vstanu a oklep se aby ze mě tři uličnická vlčata spadla.
  Při tom nechtěně probudím Maličkou, na místo omluvy se jí dotknu čumáčkem a ona zase usne.
  Zbytek vlčat se na mě už zase sápe, to snad není možný.
  Naštěstí do jeskyně přijde Lara a svá vlčata si zavolá k sobě. Potom pobaveně sleduje jak vstávám a při tom si dávám pozor abych nevzbudila Maličkou.
  Když přijdu k Laře usměje se a povídá: ,,Nezlob se na ně, prosím. Jsou to jen děti."
  To vím, ale nemuseli by mě budit.
Povzdychnu si. Teď už znovu neusnu a tak se jdu podívat po nějaké kořisti.
  Zavětřím a ucitím silný pach králíků. Zaraduji se.
  Oklo mě se les probouzí k životu, sníh taje a potravy přibývá.
  Vydám se po pachové stopě a cestou si uvědomuji, že se na ta štěňata co mě ráno vzbudila nemůžu zlobit, jak řekla Lara, jsou to jen děti.
  Za nedlouho se dostanu až na louku, na které se pase takových deset králíků.
  Mlsně se olíznu, už dlouho jsme pořádně nejedli a z našich zásob nic nezbylo.
  Příkrčím se a plímží se mezi stromy. Když usoudím, že jsem dost blízko, přikrčím se a vyskočím. Dopadnou na jednoho z králíků a na místě ho úmrtím. Pustím se za dalším a v tu chvíli se ze křoví na protější straně louky vyrazí Derr. Chytne dva králíky na ráz a jedním trhnutím hlavy jim poskytne smrt. Já doženu dalšího a Derr nezi tím taky jednoho uloví. Náš lov se nám povedl, pět králíků najednou se nepodaří ulovit každý den.
  Vezmeme je, já dva a Derr tři, a vydáme se k jeskyni.
  Tam na nás čeká nepříjemný pohled.
  Před vchodem do jeskyně stojí do široka rozkročená Lara a něco štěká na hlouček černých vlků, její vlčata se schovávají za ní.
  Derr odloží králíky a rozběhne se k Laře, cestou na mě zavolá abych zůstala tam kde jsem.
  Zatím poslechnu, ale jestli budou chtít vlci zaůtočit tak to ode mě schytají.
  Jehnu si a naslouchám jejich rozhovoru.
  Největší černý vlk, asi jejich alfa zrovna říká: ,, Laro, moc dobře víš, že jsi udělala chybu, ale my jsme ti přišli odpustit a dovolit tvým vlčatům žít v naší smečce, ovšem, ty jsi přád vyhnanec. Tak co? Jak se rozhodneš, potlačíš svůj hněv a necháš své děti žít kvalitní život a nebo je necháš zemřít stejnou smrtí k jaké jsi odsouzena ty, jenom proto, že nejsi schopna potlačit své emoce?"
   Lara vycení zuby a zavrčí: ,, Nikdy vám svá vlčata nedám! Jste banda budižkničemů a já i mé děti zůstáváme tady!"
  Nerozumím tomu, ale když budu poslouchat možná pochopím.
   Černý vlk si odfrkne a odpoví: ,,Rozmysli si to Laro, o vlčata je v naší smečce vždy dobře postaráno."
  ,, To určitě." řekne Lara s pohrdáním v hlase.
  Černému vlkovi se zablýskne v očích a s ledovým klidem v hlase poznamená: ,, Jak myslíš. Já jsem tě varoval, když nám je nedáš dobrovolně vezmeme si je násilím." pak se otočí na svou smečku a ostře vyšekne ,, Na ně! A pozor na vlčata, jestli se některému z nich něco stane vyřídím si to s váma!"
  Všichni vlci (myslím, že jich bylo i s vůdcem pět) vyrazí proti Laře a Derrovi.
  Nechám králíky králíkama a vydám se do boje....