Grázl a král podsvětí

Úkol, záchvat

Došel jsem s ostatníma někam nahoru a jen stál a držel hubu. Jako vždy si mě nikdo nevšiml. Založil jsem si znovu ruce na hruď a čekal, kdy si konečně všimnou.

Kiba věděl proč jediný stojí ve předu tak, aby bylo na mě blbě vidět. Vlastně s ním jsem vyrůstal od mala a vždy mě chránil. Já zatím jeho tělo prišpendlil na zeď a rozřezal mu břicho. Pak jsem napsal na stěnu jméno gangu, že jejich bosse je nechal. Kiba mi pak rychle vzal nůž. Ale já si chtěl přitom ještě hrát.

Po chvíli mě to už nebavilo, tak jsem si zašel do krámu kousek dál koupit chlast a cigarety. Když jsem se vracel už stáli před autem a já si v klidu popíjel.

Musel mi jednu vrazit jinak bych vyjel po svých lidech. Tohle mám od té doby co mi umřela matka. Takhle jsem si vybijel frustraci z její ztráty,  když jsem se rozjel nemohl jsem přestat. Měl mě přehozeného přes rameno. Aspoň to je jediný co jsem ještě zaznamenal. Určitě přemýšleli jak mě dát do auta.

Došel jsem blíž a viděl, že to pako má přes rameno, tak jsem se hned začal smát jak debil.

Moc sem nevnímal, ale Kiba někoho praštil a já se vzbudil. Ještě jsem byl v ráži. Všichni to věděli, takže ode mě po odstoupili. Já skočil na někoho u Kiby. Vzal jsem mu nůž a začal ho řezat. Kibovi můžu ubližovat jen já. To mi znělo v hlavě, i když jsem nechtěl. Kiba se jen na to díval.

Párkrát mě řízl a já ho pak kopl mezi nohy, převrátil nás a seděl jsem na něm dokud se neuklidnil.

Nechtěl jsem se uklidnit. Pořád sem sebou švihal ze strany na stranu. Dokud mě zase někdo nepraštil a tím mě uspal.

Po chvíli ho ten týpek praštil a už jsme sedali do auta. Jelikož ten pošuk spal tak řídil ten vůl, kterej ho uspal. Po chvíli jsme byli zpátky a já šel směr sklep. Od tý krve se umeju později a to tílko můžu rovnou vyhodit, to se už nevypere. Sundal jsem si tílko a hodil to někam do rohu. Po chvíli jsem se šel natáhnout pod pootevřený okno a usnul.

Zdál se mi sen.  O pohřbu mé matky, jak to šlo pak z kopce a mě pak zachránila práce v gangu kde dělám bosse. A pak o tátovi, jak byl vždy laskavý a vlídný, ale taky dokázal být krutý ohledně mě, když mi někdo ubližoval. Byl to svět vzpomínek a noční můry.

Spal jsem bezesným spánkem, konečně. Sice zem byla tvrdá, ale lepší než doma.

Probral jsem se v devět. Sakra. Na školu dneska kašlu. Chtěl sem jít do sprchy v kanceláři. Vlezl jsem tam. Když jsem tam vlezl narazil jsem na někoho. A ten někdo stál ve sprše stejně nahý.

Šel jsem do sprchy kousek od jeho kanclu. Když jsem plánoval vyjít ven, někdo do mě strčil a já zkončil na zdi kompletně rudej.

Byla to princezna. Byl rudý. „Ale koho pak to tu máme?“ Přiblížil jsem se k němu a přimáčkl ho na zeď.