Prolog-CRUEL WORLD
Naděje,láska,sny,strach...to vše ted krouží mou myslí.Nepolapitelně se to vznáší..jako ptačí pírko uprostřed tornáda.Naděje na lepší okamžiky plné štěstí a smíchu.
Šance na první a opravdovou,neutuchající lásku bez hranic.Sny, které se možná vyplní, když si to budu vroucně přát! A pak je tu taky z části strach- z nové školy,nového života,všeho nového...věčný nepřítel,strašák pod mou postelí.
A pořád ta vzpomínka před sedmi lety „ Prosím,neodcházej“ .... „ Budu tu vždy stebou zlatíčko...když ti začnu chybět , podívej se na hvězdy a vždy mě tam uvidíš.“
Od toho okamžiku jsem svého otce už neviděla,každý večer jsem se dívala na hvězdy v naději,že mě můj táta sleduje a říka: „Vše bude dobré,vše..Ayo.”
