JULIANDR- Sakra! Ta ženská se mě snad snaží zabít! Vždyt o nic nešlo. Byla tu jen sranda. Doufám že mě nebrala nějak vážně. No co. Měl bych se konečně zvednout z tý země, ale ..to zapěstí zatraceně bolí! „To si ještě vyjasníme Ayo Crimson. Nikdo mě nemůže jentak zranit a odejít, jen počkej na můj trest“ ďabelsky se úsměju a odcházím. Když dorazím domů tak tam překvapivě nikdo není . Otec je někde u chlastů a matka se někde dře,nikdy mi nechtěla říct kde pracuje, aby nás udržela v týhle pozici. Nedalo by se zrovna říct že jsme bohači. Jelikož většině bohačů spadnou prachy do klína jen lusknou, my si ty prachy vydřeli, respektivě moje matka. Bydlíme v takové větší vile , každý mi říká jaký mám štěstí že bydlím jako pracháč. Ale já na ty kecy kašlu. Kdo by mě bral bez těch prachů? „Pro dnešek stop nadbytečnému premýšlení a start zabavě!!“ Přemístím se k přehráváči, dám tam CD TOP SONGS OF SUMMER. Je čas na párty. Mohl bych pozvat i tu divošku. Ale nemám ani její číslo , možná se zkusím poptat pár kámošů jestli ji neznají. Mám to ! Dorian Fox zná každýho, ač jen pár lidi má tu poctu znát Doriana Foxe. Permanentně zatahuje ale nikdy mu neujde nic novýho ve škole.. Kdo přišel, kdo se ským vyspal, kdo se totálně ztrapnil… Vyndávám mobil a vytáčím jeho číslo, ozve se zaznamník. Jak nečekáný. Vložím mu zprávu a hodím mobil na gauč. Nejspíš půjdu do sprchy , pak zavolám pár kámošům a party začne! Matka se nevrátí dřív jak za týden. Má nějakou služební cestu. Takže vpodstatě jsem v tomhle báraku sám.
O 60 min později. „Sakra co? Počkej Doriane půjdu někám kde není hluk“ zařvu do mobilu a odejdu do svýho pokoje. „Hele Doriane potřebuju abys mi dohodil číslo na jednu kočku“ Slyším jak se na druhé straně zasměje a chvíli čeká než odpoví: „ Jasně jen si račte vybrat pane, máme tu blondýny, brunety, zrzky , černovlásky..“ Prosim. To je Dorian Fox. Rozmýšlím se. Aya. Její zrzavo blond vlasy rozprostřene na mé hrudi a roztřesene rty. „ Je to zrzka..Jmenuje se Aya“ odpovím. Sakra. Co to je za pocit přímo tady..uvnitř mě. „Páni takže věčný sukničkář Juliandr Fey se zabouch? Zájíma tě? Nebo ti chybí další kalhotky do tvé sbírky? řekne posměšně Dorian. Pěním vztekem. „Tak znáš ji doprdele nebo ne?!!“ Proč jsem se tak naštval? To nejsem já. „Sorry , ne nijak zvlášt mě nezajíma jen mi připadala jako dobrá kost“ vysvětlím Dorianovi. „ Když myslíš kámo,… znám jí, Sophie se zmínila, ale sorry její číslo nemám..hele budu muset končit. Čau“ a hovor se ukončí. Takže Sophie jo? To abych si s ní dal pokec. S ďabelským ušklebkem se vydávám hledat Sophii. Na párty je docela plno. Jsou tu všichni koho jsem pozval a vlastně i ti koho jsem nepozval. Ale to nějak neřeším. Protloukám se davem a hledám Sophii, myslím že jsem jí dneska zahledl u baru. Zkusím to nejdřív tam. Při nejhorším můžu udělat soutěž “Kdo jako první najde Sophii“. Když už se chystám vyrazit k baru tak na mě někdo zavolá: „ JULIANDRE FEYI! Ty se mi snad vyhýbaš?“ To není dobrý. To je Annaleise Crystal. Ve zkratce- kdybych jí měl nějak popsat tak by to bylo asi nějak tahle: Tak jo to ve zkratce asi nebude, vlastně ona se ve zkratce popsát neda. Prostě je to odbarvená blondýna co si myslí že když vystrčí tu svojí rozkošnou prdelku a prsa tak dostane 3 místo 4. Už rok se mě snaží zahnat do svoji postele. Myslí , že na mě ten její šarm Vystrč-prdelku-a -dostaneš-vše zabere. Teď na ní nemám naladu. Jindy bych si s tím laškováním dal říct ,ale teď mi v tom něco prostě brání. Aya. Aya. Aya. Aya. Ne! Sakra kde je ta Sophie? Dělám to fakt nerad ale… „ Hele Annaleise , kotě víš že by ses mi teď vážně hodila?“ vyslovím svůdně a přejdu k ní. Vysvětluju jí svůj problém.Vyslechne si mě parkrat zatřepe řasami, zavrtí zadečkem a odchází splnit svůj úkol jako pilná včelka.Oddechnu si „Tak tohle mám z krku“ Asi to bude znít povrchně nebo snobsky ale.. „Proč bych tu práci měl dělat sám, když na to mám tak poslušné a šikovné lidi?“ Za dvacet minut už se ke mně žene Annaleise. Je vážně zabavný koukat na ní jak se snaží , ač mistrovsky, běžet v těch minišatičkách a jehlách. Udýchaně spustí: „ Takže..dej mi minutku.“ Hluboce se nadechne a vydechne. Nejspíš jí to dalo dost zabrat, ale to ,mě upřímně nezajíma, hlavně ať má nejaké informace. Popoháním jí rukou a ona pokračuje: „ Zjistila jsem pár informací…Ehm takže..Ta nějaka Ava..“ Panebože Annaleise pohni! „ Aya“ opravím ji. Annaleise furt o něčem mele,nevím o čem , vím jen dvě věci, nedává to smysl a není to k tématu. Každopádně tohle není ta Annaleise kterou znám.Ta nepřátelská, mrcha,narcistická,povýšenecká,arogatní,lhostejná k ostatním. Nebo to jen hraje to je další možnost. „Dobře tak Aya..Je tu nová,rok studovalá bůhví kde, mno je jí 17 a s nikým moc nemluví, nikdo o nic víc neví“ To si ze mě dělá srandu? „Takže mi chceš Annaleise říct že jsi zjistila jen tohle? Co její číslo? To tady sakra nikdo nezná její číslo?“ Vidím že jí postupně začíná obsazovat hněv. A na scénu přichází stará známa Annaleise. Nemůžu říct že by mi chyběla, ale celkem jsem se s ní začínal nudit. Poplacám jí lehce po hlavě jako hodné štěně a chystám se k odchodu. Ona na mě jen překvapeně zírá v očekávání na pamlsek. Když se k ní otočím zády tak spustí: „ Tak kdopak to je Juliandre? Další bezbranný, malý,ublížený ptáček a ty se chceš zachovat jako džentlmen a tak jí vemeš pod svoje úbohá křídla?“ Annaleise si posměšně odfrkne,našpulí pusu a pokračuje: „ Já vím že o ni ve skutečnosti nemáš zájem, ty toužíš po tomhle“ Nadzvedne si šaty jěště více a odkryje mu zbytek levého stehna. Juliandr se otočí a probodne jí svým pohledem, takže Annaleise si spustí šaty zpět dolů. Uděla krok směrem k ní, ví že jí může dostat,to on moc dobře ví, ale nudí ho to , nudí ho když může vše dostat tak snadno. Má rád lov, zábavu… „Budeš se ještě muset hodně snažit abys mě zaujala“ zašeptá jí do ucha. Annaleise zkamení. Tenhle typ odpovědi asi nečekala. „Jednou tě dostanu Juliandre Feyi! A ty budeš prosit abych s tebou vlezlá do postele“ zařve Annaleise přes půlku místnosti,takže se na ní všichni začínají otáčet, ale nepřekvapuje je to, všichni tu Annaleise dobře znají, většina z nich plave ve stejných vodách jako ona. Musím se nad tím usmát..A smích přechází ve velký záchvat smíchu. Směju se na celé kole. Kdybys jen věděla Annaleise jak uboze teď vypadáš.
Dnešek skončil celkem neúspěšně. Tak snad ráno moudřejší večera.
Nevím kdo to sakra vymyslel,ale jak mam ráno přemýšlet když nemůžu ani vstát z postele. „Dělej chlape“ plácnu se přes jednu tvář a chvíli na to i na druhou. Včerá jsem nic neměl ale citím se jak po výbuchu sopky. Bum. Na zemi se valí kelímky ze včerejška, snažím se je přešlapovat ale někdy na nějakej šlápnu zařvu: „ Doprdele“ a zbytek chlastu v kelímku se vylije na podlahu. „Super kdo to uklídí?“ řeknu si pro sebe. „No já rozhodně ne“ ozve se hlas za mými zády. „A sakrá“. Matka přijela?! Co tu doprdele dělá? „Taky tě ráda vidím Jule“ odpoví máma a přehodí si kabát do druhé ruky, sundá si šálu a unaveně si sedne na gauč. Vypadá fakt dojetě,pomyslím si. „Jak bylo v práci Claire?“ zeptám se jí. Claire po mě hodí pohled ala Ještě-jednou-se-mě-zeptáš-na-práci-tak-si-mě-nepřej. I když vím že je pro ní práce tabu téma tak se jí ptám pořád, v naději, že mi konečně řekne co dělá. „Tak?“ naléhám na ní dál. „Sakra Juliandre! Nech už toho! O své práci ti nic neřeknu tak mě stím přestaň otravovat!“ Claire se rozhořčeně zvedne z gauče a odchází pryč z místnosti. Hlavně pryč odemně co máti? A tak začíná moje vkustku povedený, typický ráno...
