𝚝𝚑𝚎 𝚠𝚊𝚢 𝚑𝚎 𝚕𝚘𝚘𝚔𝚜 | 𝚑𝚢𝚞𝚗𝚒𝚗

𝚝𝚑𝚎 𝚠𝚊𝚢 𝚠𝚎 𝚕𝚘𝚌𝚔𝚎𝚍 𝚒𝚝

𝙹𝙴𝙾𝙽𝙶𝙸𝙽'𝚂 𝙿𝙾𝚅:

Nejdřív jsem nepoznal, kde přesně jsme, ale jakmile jsem spatřil tu ikonickou věž, jedinou takovou v Seoulu, vzpomněl jsem si na to, jak nám o tomhle místě říkali ve škole. Koneckonců, každý by měl znát nějaké zajímavé památky ve městě, kde žije, obzvláště když je to město hlavní.

Byli jsme v obestavěném areálu věže jménem "N Seoul Tower". Nebylo by to tu ničím zvláštní, i výhled jako je zde, se dá najít na jiných místech. Hlavní atrakcí na tomhle místě jsou vlastně zámky, desetitisíce různobarevných, všech tvarů i materiálů, zavěšených na zábradlí, kovových konstrukcí stromů a prostě kam až lidé dosáhli.

Lidé je sem zamykali, protože chtěli, aby jejich pomíjivá láska přetrvala navždy. Jakoby ta romantická atmosféra nestačila, ještě tady všude byly doprostřed zkosené lavičky, aby když si každý z páru sedne na jeden konec, gravitace je nechá sklouznout k sobě. (fotky celé této atrakce najdete na konci kapitolky)

Výšlap všech těch schodů sem za to ale stál. Výhled na celý Seoul a ten obrovský počet zamčených lásek v člověku probouzel naději na krásný svět.

Obvykle bych tady čekal vřavy lidí, ale díky mrazivému počasí a jemnému mrholení jsme jich tu stěží potkali pár desítek.

„Když spolu teď chodíme," odmlčel se, „chtěl jsem to nějak zpečetit, koneckonců, myslím, že tohle bude nejlepší místo," promluvil po nekonečném tichu Hyunjin, zatímco jsem se kochal zdejším výhledem.

„To je úžasný nápad," usmál jsem se, byl jsem šťastný, že mu na našem vztahu záleželo.

„Chceš na něj něco napsat?" podal mi středně velký neonově zelený zámek a permanentní fixu. Zamyslel jsem se, chtěl jsem tam napsat něco charakteristického, něco, co bude navždy naše. Skončil jsem u prostého nápisu.

"Jako káva a palačinky"

Podíval se na můj popisek a lehce se pousmál, vzal si zámek, odemkl ho.

„Musíme najít, kam ho dáme, je to tu přecpané," začali jsme obcházet okolo věže. Nakonec se nám přece jen podařilo najít odkrytý kousek železného zábradlí, připnuli jsme ho tam společně. Nikdy by mě nenapadlo, že takhle klišé záležitost, se pro mě stane tím nejsladším zážitkem. Když už jsme odcházeli, zbičováni mrazivým větrem, nesl jsem si v paměti mého foťáčku nejen fotky černovláska, ale i naše společné. Nikdy jsem netušil, že i já sám budu objektem, který budu fotit.

Hyunjin mi svěřil klíček od našeho zámku, se slovy, že mi věří, že tímto střežím naše pouto.

„Musíš být úplně promrzlý, nechceš si jít sednout do kavárny?" zeptal se mě, měkký výraz v jeho tváři.

„Nebudeš se cítit nepříjemně?" optal jsem se opatrně, nechtěl jsem ho vystavovat pro něj nekomfortním situacím. Dobře jsem věděl, že zrovna nevyhledává zalidněná místa, má rád svůj osobní klid.

„Neboj, s tebou mi bude dobře kdekoliv," pohladil mě prsty po tváři, jen lehce, ale dost na to, abych věděl, že to myslí vážně.

Zapadli jsme do menší kavárny, nedaleko od Hyunjinova domu, dali si horkou kávu a nějaký zákusek. Byl to příjemný den, krásný den, zábavný den. Jeden by řekl, že to bylo vyvedené první rande, ale pro mě to byly další dokonalé chvíle strávené s ním. Jeho přítomnost byla pro mě strašně výjimečná a uklidňující. Byl jsem rád, že ho mohu kdykoliv políbit a chytit za ruku, byť bych o tom před pár dny dost možná ještě pochyboval.

***
„𝚝𝚑𝚎 𝚠𝚊𝚢 𝚑𝚎 𝚖𝚎𝚎𝚝𝚜 𝚖𝚢 𝚏𝚛𝚒𝚎𝚗𝚍𝚜"

Zde přikládám pár fotek z N Seoul Tower, která mi přišla opravdu zajímavá, ačkoliv se vlastně jedná jen o koncept, který najdeme na hodně místech po celé Evropě. Stejně si myslím, že to má pěknou myšlenku. Dejte si taky někam zámeček lásky. 💜🌈💕