𝚝𝚑𝚎 𝚠𝚊𝚢 𝚑𝚎 𝚕𝚘𝚘𝚔𝚜 | 𝚑𝚢𝚞𝚗𝚒𝚗

𝚝𝚑𝚎 𝚠𝚊𝚢 𝚠𝚎 𝚠𝚘𝚔𝚎 𝚞𝚙

𝙹𝙴𝙾𝙽𝙶𝙸𝙽'𝚂 𝙿𝙾𝚅:

Ráno jsem se probudil dřív než Hyunjin, ale byl jsem za to rád, mohl jsem pozorovat jeho krásnou tvář, až jsem si uvědomil, že má dost jemné rysy, jako dítě nebo žena. Přišel mi strašně roztomilý. Byl jako to mléko s medem, co jsem kdysi hledal. Takhle jsem ho pozoroval ještě dlouhou dobu, ležel nehnutě, tiše oddechoval jako spící kočka. Vylezl jsem opatrně - velmi pomalu - z postele, abych ho nevzbudil, a po špičkách jsem si došel pro svůj foťák. Musel jsem si ho vyfotit, byl to tak unikátní a krásný pohled, že jsem si jej chtěl uchvátit navždy. Cvak a jeho obličej už byl v paměti mého fotoaparátu. Sjížděl jsem pohledem snad každý centimetr jeho dokonale bezchybné pokožky. Mé oči se zastavily až u té drobné pihy pod okem, otevřeným okem. Probudil se a s úsměvem mě pozoroval, jak na něj zírám, nic neříkal. Znovu jsem vzal foťák a vyfotil, chtěl jsem si naše první společné ráno pamatovat navždy.

„Promiň, že jsem tě vzbudil," oplatil jsem mu úsměv. Dělalo mě šťastným, když jsem viděl, že na jeho, jindy kamenné tváři, jsou teď nějaké emoce.

Od včerejška jsem u něj vypozoroval více pocitů, než se mi kdy zdálo.

„Dobré ráno," usmál se ještě o trochu víc, ale poté jeho obličej znovu pozbyl toho krásného hřejivého výrazu a znovu se objevila prázdnota, jeho obvyklá.

„Budem už vstávat?" se zívnutím jsem se protáhl.

„Ne," zavřel znovu oči a přitáhl si přikrývku výš k bradě.

„Proč?" zeptal jsem se nechápavě, měl jsem už hlad a sice bych se na něj mohl dívat celé hodiny, ale už jsem měl potřebu nějak začít den. Jsem to, čemu se říká ranní ptáče.

„Nechce se mi a navíc mám ranní chlapecký problém," řekl vyrovnaným hlasem a přetáhl si se zamručením peřinu přes hlavu. Jeho odpověď mě překvapila, možná víc to, s jakým klidem ji řekl. Chápal jsem to, ale na druhou stranu jsem přece jen cítil, jak se mi nahrnula krev do tváře, začínajíc se červenat.

„Zdálo se ti něco?" snažil jsem se přebít to, z mé strany, trapné ticho, co nastalo.

„Jo, byl to divný sen," vynořil hlavu zpod přikrývky.

„O čem?" zajímalo mě. Spatřil jsem podivný úšklebek v jeho tváři a bylo mi jasné, že jsem se neměl ptát.

„O tom, co mi způsobilo tenhle problém," zazubil se. Ani nevěděl, jak mě jeho ranní odpovědi vyvádějí z míry. Schoval jsem si rudá líce do dlaní a frustrovaně si povzdechl. Byl jsem teenager a moje tělo jednoduše dělalo, co hormony poručily, nemohl jsem za to.

„Neříkej takové věci, je to trapné," zakňoural jsem si do zpocených dlaní.

„Promiň, tak jsem to nemyslel," přitáhl mě kousek k sobě tak, aby mě objal, ale abych se necítil nekomfortně kvůli té blízkosti. Popravdě mi to tolik nevadilo, bylo to přirozené, všechno, co jsme spolu doposud podnikli, bylo naprosto normální pro lidi v našem věku. Jen první krůčky k nějakému bližšímu poznání kohokoli, jsou vždy trapné, ne? Nemotorně jsem se k němu posunul blíž, snažíc se zapomenout na veškerou předešlou konverzaci. Museli jsme takhle ležet aspoň dvacet minut.

„Pojďme si vyčistit zuby," pobídl mě starší, zvedajíc se ze své půlky postele. Následoval jsem ho až do koupelny, kde jsme se oba postavili před zrcadlo, začali si čistit zuby. Poté umývat obličeje a provádět další ranní hygienu, až jsme na konci celého procesu jen oba stáli a koukali na své odrazy v zrcadle. Prohrábl jsem si několikrát vlasy, ale stejně trčely pořád do všech stran, vyšší mě jen pobaveně pozoroval.

„Vypadáš roztomile, jako vždy," také mi prohrábl vlasy, začal si s nimi hrát a sledoval, jak se mi na tváři rozléval šťastný úsměv. Otočil jsem se k němu a věnoval mu něžný motýlí polibek na lícní kost.

***
„𝚝𝚑𝚎 𝚠𝚊𝚢 𝚠𝚎 𝚠𝚎𝚛𝚎 𝚚𝚞𝚒𝚎𝚝"

Jsem tady s další kapitolou, bude to už jen lepší ❤❤
Budu ráda za jakýkoliv ohlas nebo hvězdičku
With luv Klaudinka