Payphone [Larry Stylinson AU cz]

7.

Louis stál opřený o stěnu telefonní budky, černé sluchátko opřené mezi jeho uchem a ramenem. Koukal na poslední odpověď od jeho neznámé/neznámého a přemýšlel, co napsat.

Už to jsou tři dny od jeho polibku s Harrym. A za ty tři dny se toho stalo hodně. Hned druhý den se sešel s Ginger, která se chovala skvěle, jako vždycky a Louis si uvědomil, že by měl chodit s ní a ne přemýšlet nad Harrym. Protože Harry je kluk. A Louise nepřitahují kluci.
A i kdyby ano (jakože ne), tak by to mohlo akorát Harrymu ublížit. Mohli by si ho ostatní dobírat. Stejně tak jako Louise, ale ten by se jim dokázal postavit. Ale Harry? Harry, který by neublížil ani mouše?
Navíc, je tu jen na dva měsíce. A on i Ginger vědí, že tohle nebude nic jen letní románek. Ale dokázal by tohle pochopit Harry, který se zdá být hodně emocionální?
A nebo si tohle všechno jen Louis namlouvá a Harry o něj vlastně vůbec zájem nemá? Nakonec, kdo skončil ten polibek? Kdo od koho odešel? Správně, Harry.

A právě zmíněný Harry za Louisem přišel dva dny po incidentu. Aby se omluvil a ujistil se, že jsou stále přátelé. A možná, jen možná z toho Louise píchlo u srdce, když Harry říkal "A nic jiného ani být nemůžeme."
Ale od té doby se spolu alespoň baví vcelku normálně. Louis se snaží rozdělit svůj čas mezi Ginger, Harryho, svou babičku a pisatele v telefonní budce, ke kterému to Louise táhlo čím dál tím víc. Čím déle zíral na ten krásně čitelný rukopis, tím více chtěl toho člověka poznat a trávit s ním spoustu času.
Ale čím víc nad tím přemýšlel, tím hůř se cítil. ze všeho nejdřív, měl přítelkyni (o které matce radši neřekl, její reakci si dokázal živě představit: "Tak to tam hned jedeme Lou, musíš nám ji představit, už vám musíme naplánovat svatbu a doufám že budete mít aspoň jedenáct dětí."), za druhé cítil něco blíže neidentifikovatelného k Harrymu. Nemohl ještě cítit něco k člověku, o nkterém neví ani to, jakého je pohlaví a jak se jmenuje.

V tu chvilku ho to napadlo, vzal tužku, stoupnul si na špičky, až mu vypadlo sluchátko a mrtvě se houpalo na telefonní šňůře. Jeho matka zatím něco živě vyprávěla a neměla ani tušení, že ji její syn neposlouchá.
Louis se musel postavit na špičky, ale stejně úplně nedosáhl tam, kam potřeboval. Stěna byla už skoro úplně začmáraná, ale přece jen se mu podařilo najít kousek místa, kam napsal: Vím, že jsem se možná mohl zeptat dřív, ale... jak se vlastně jmenuješ?
Tak nějak věděl, že osoba se kterou si tady svým způsobem dopisuje, je celkem plachá, a doufal, že jeho otázku zodpoví. Stále ve skrytu duše doufal, že je to Ginger, ale s každou další minutou, kterou strávil s touto dívkou, si byl jistý, že to tak není.

Zvedl si sluchátko k uchu a přerušil matčino nekonečné povídání: "Musím jít, zavolám zítra."
***
Harry se posadil ke stolu a díval se na svou tetu, která pobíhala po celé jídelně, pendlovala mezi jídelnou a kuchyní a ve zmíněné kuchyni ještě div nedělal přemety.
Řečeno ve zkratce, připravoval se oběd. Vedle příboru měl Harry položenou knihu, Třináct důvodů proč. Ačkoliv to byla kniha ze sekce "Romány pro dívky", jemu se líbil ten nápad, a tak požádal tetu, aby mu tu knihu koupila. Přece jen, pořád je přirozenější prodávat takovou knihu ženě ve středních letech, než patnáctiletému chlapci.

"Už je hotovo," nadšeně zatleskala Harryho teta a položila před Harryho talíř s porcí, ze které by se pravděpodobně najedla celá Somálská vesnice.

"Není toho trochu moc?" zeptal se Harry hned poté, co bázlivě vzal do ruky příbor.

"Samozřejmě, že ne. Jsi ve vývinu a potřebuješ spoustu živin, vitamínů a minerálů. A proto jsem se snažila, aby tohle všechno bylo obsaženo v tomto jídle."

"To je od tebe moc hezké, opravdu, ale já toho tolik nesním."

V tu chvilku zazvonil zvonek. Teta se podívala na hodiny a kývla, jako kdyby někoho čekala. "Přišel ti kamarád."

"Ginger?" podíval se Harry na tetu a zakousl se do kuřete. Zavrtěla hlavou. "Říkám kamarád, ne kamarádka, drahý. Jsi chytrý chlapec, ale někdy máš moc dlouhé vedení." poplácala ho po hlavě jako psa a šla otevřít. za chvíli do jídelny vstoupil Louis a usmál se na Harryho, který mu úsměv opětoval a ukázal na židli vedle sebe. Jakmile se Louis usadil, strčil mu Harry pod nos vidličku a jeho talíř posunul tak nějak mezi ně. "Jez!" nakázal mu šeptem a Louis poslechl. Společně to nakonec všechno spořádali, i když nejprve Harryho teta nebyla nadšená, že Harry svou porci nesní sám, chtěla totiž Louisovi nandat jeho vlastní obří porci. Ale nakonec byla ráda, že její kuchařský výtvor nepřišel v niveč.

Po jídle si Harry zaběhl uklidit knížku dřív, než si jí mohl všimnout Louis, a pak se vrátil k němu do obýváku. Sedl si k němu na pohovku a pustili si film.
Ne, že by se Harry místo obrazovky koukal spíš na Louise, to samozřejmě ne. Dle jeho názoru jen kontroloval, jestli Louis neusnul.... a takhle ho kontroloval každou půl minutu.

Od toho incidentu na Louisově zahradě měl vůči  Louisovi smíšené pocity. Ale nakonec uznal, že je lepší se o nic nepokoušet. A to ze třech prostých důvodů.
1) Louis chodil s Ginger. A protože Ginger byla jeho nejlepší kamarádka, nemohl by jí takhle ublížit.
2) Louis nikdy neřekl, že by o Harryho měl zájem. ten polibek byl jen kvůli okolnostem a té atmosféře, nic ve skutečnosti neznamenal. Proč by Louis chtěl někoho jako Harryho? Určitě si na něj ani nevzpomněl.
3) je tu ta osoba z budky, která se Harrymu dostávala pod kůži víc, než je libo.

"Lou, počkej tady prosím. Musím jít zavolat našim!" uvědomil si najednou Harry a vyběhl ven k budce, s tužkou schovanou v kapse tepláků.
V rychlosti zavolal a ujistil matku i otce, že je v pořádku. Pak se podíval na stěnu a když viděl to, na co se ho dotyčný ptal, zastavilo se mu srdce. Má mu říct, jak se jmenuje?
Zhluboka se nadechl a připsal: Harry. A ty? :)
Pak se vrátl k Louisovi.
***
Louis zabořil hlavu do polštářku, který měla Harryho teta na pohovce. Neměl by se přece červenat jen kvůli tomu, že mu Harry řekl Lou, nebo ano?
Takhle ho už ořece několikrát oslovila i Ginger a nic to s ním nedělalo. Tak proč teď ano?
Ozvalo se klapnutí dveří a před Louisem stál Harry s omluvným úsměvem.
"Promiň, že jsem tak vylítnul. Ale mamka by šílela."
Louis jen kývnul a snažil se chovat normálně. Jako kamarád. Tak, jak by měl.

****
*AN* Haha, tohle je nejdelší kapitola, kterou jsem zatím v téhle povídce napsala... no... a je taková... nevím, mám z ní smíšený pocity. Něco mezi filler chapter a normální kapitolou, kde se něco děje. Anyway, jaký máte názor na to, co se děje mezi Harrym a Louisem? Je něco, co byste chtěli, aby se objevilo v dalších kapitolách?
Goal [20 votes + 5 comments], další kapitola bude až dosáhnu požadovaného množství votes a comments :) -A.