Payphone [Larry Stylinson AU cz]

12.

"Ty jedna proradná prohnaná odporná mrcho!" Strčil Harry do Ginger. "Jak jsi mohla!? Chce se mi z tebe zvracet."

Ginger se jen pitomě usmívala, jeho urážky pro ni nic neznamenaly.

Camille pomohla Harrymu do auta. Pak střelila pohledem po Ginger a nasedla taky. Otočila klíčkem v zapalování a vyrazili. Harry celou cestu koukal z okénka, slzy mu stékaly po tvářích. Nebyl ani schopný je setřít. Cítil se, jakoby mu někdo z hrudi vyrval srdce a nechal tam obrovskou zející díru.
Když Camille zastavila před domem jeho tety, položila ruku na tu jeho.
"Mrzí mě to." Zašeptala. Harry se smutně usmál, tiše poděkoval a rozloučil se.
Sotva se za ním zavřely dveře, svezl se na zem a v němé hysterii se znovu rozplakal. Možná se choval hloupě a dětinsky, možná dokonce zšenštile, ale to všechno mu bylo naprosto ukradené, to jediné na co teď dokázal  myslet byl Louis.
Jen samé LouisLouisLouis.
Bylo pozdě v noci, samozřejmě, že teď nemohl jít za ním a všechno mu vysvětlit, zároveň měl však pocit, že ho ztratí na vždycky, pokud počká do druhého dne.
Nakonec usnul. Sotva se stačil svléknout, a víčka, ztěžklá brekem, se mu zavřela. A ve snu, alespoň tam, byl znovu šťastný, protože Louis se na něj  nezlobil.
★*★
Louis se probudil, když mu na dveře někdo zaklepal. Vstal a neřešil, že má vlasy zcuchané spánkem a celkově vypadá, jako kdyby ho přejel buldozer. Otevřel dveře a hned je zase chtěl zavřít.
"Prosím vyslechni mě!" Harry vběhnul dovnitř. Louis se na něj  podíval. "Tak mluv." Pobídl ho.
Harry se zhluboka nadechl. "Miluju tě."
"Ale neměl bys!" Skočil mu Louis do řeči. "Ty a já, to jsou dva naprosto rozdílný světy. Až odsud odjedeme už se nikdy neuvidíme, Harry. A tak to má bejt!"
Harry ho pozoroval s očima lesklýma od slz. Dokonce mu zrudla špička nosu, jak zadržoval pláč.
”Můj život doma.... tam prostě nepatříš. Zítra odjíždím. Zapomeň na mě."
★*★
Z okna svého pokoje viděl kolem projíždět auto Tomlinsonových. Na zadním sedadle seděl on, sluchátka v uších a ruce zaražené do kapes na mikině.
Možná, že měl pravdu, pomyslel si Harry, když mířil k telefonní budce. Třeba jsme úplně z odlišných světů, rozvíjel dál svoji myšlenku.
Zastavil se a kouknul na černé sluchátko, které v něm vyvolalo hněv. Kopnul do stěny budky a zařval. Byl to zoufalý zvuk, který se Harrymu vydral z hrdla stejně nečekaně jako se příval slz nahrnul jemu do očí.
V hlavě mu jako mantra znělo "LouisLuisLouis". Nakonec se okřikl. Chtěl, aby na něj Harry zapomněl? Tak fajn. Zapomene.

*AN* Laaaaaast chapter!!!! <3 *woohooo* brzo přidám epilog ^^ votes? Comments? Chci co nejvíc komentařů :D lava you!!