Naučím Tě Líbat

2.

„Takže?" nakrčila na mě své upravené obočí Anelis a potutelně se usmála.

„Do žádného klubu nejdu," pokrčila jsem ruce na hrudi a zakroutila hlavou.

„Jenže takhle se nikdy nesblížíš s Kaydenem," povzdechla si.

„Já vím," pokrčila jsem rameny a uvolnila ruce podél těla. Necítila jsem se na to jít do klubu, kde je plno hluku, alkoholu, holek, co lezou klukům na klín a kluci si to užívají s boulí v kalhotách.

Taková já nebyla. Chtěla jsem třeba potkat Kaydena někde náhodně. Třeba omylem do něho strčit, omluvit se mu a nějak započít konverzaci. Ale ne tak, že si obléknu na sebe nějaké negližé a budu se muset před ním nakrucovat v klubu.

„O čem to mluvíte?" vešel do Anelisina pokoje Sebastian spolu s Biancou a Oliverem.

Koukla jsem se do jeho zelených očí a povzdechla si. „O ničem," odpověděla jsem mu a Oliver si sedl vedle mě a otevřel krabičku s muffiny.

„Dáš si?" natáhl ke mně krabičku. Jeden jsem si vzala a s dalším povzdechem se do něj zakousla.

„Ty se ti povedly," pochválila Bianca a usmála se na něj s čokoládou na puse.

„Vím," zazubil se na ní Oliver.

„Tak o co jde?" zeptal se Bast a posadil se vedle Anelis na postel.

„Nechce jít se mnou do klubu," svalila se na postel Anelis zoufale. Protočila jsem očima.

„Mám své důvody," vysvětlila jsem.

„Proč do klubu?" drkl do mě ramenem Oliver.

„Kvůli Kaydena?" usmála se na mě Bia.

„Kaydena?" zamračil se Sebastian. Z nejasného důvodu ho neměl rád. Chodili spolu do třídy. Bast mi ale nikdy neřekl, co se mezi nimi stalo.

„Jo, kvůli Kaydena. Pokud ho chce Tea získat, tak by se měla snažit," pokrčila rameny Anelis.

„Ale já nejsem připravená! Vždyť se na mě podívej," zoufale jsem si povzdychla a ukázala na mou hubenou postavu sedící na zemi u rohu postele. Nebyla jsem nějaká vychrtlina, ale byla jsem prostě drobná a má výška tomu moc nepomáhala.

„S kousky dobrého oblečení a s namalovaným obličejem budeš hezká," povzbuzovala mě Anelis.

„Ty tomu nerozumíš, Anelis," prohrábla jsem si své světlé blond vlasy a objala si rukama nohy.

„Hele, my musíme s Biou jít, mám ještě akci s fotbalovým týmem a Bia chce, abych ji hodil do knihovny, zase, tak se držte a nepozabíjejte," uchechtl se Oliver a spolu s Biou se zvedli a s máváním odešli z pokoje.

„Ehm, čemu nerozumím?" pokračovala Anelis konverzaci. Podívala jsem se nejistě na Sebastiana. Ten se na mě povzbudivě usmál a já s ponížením zavřela oči.

„Nejsem zkušená," vychrlila jsem rychle, než jsem si to stihla rozmyslet.

„Huh?"

„Jo, nezkušená," přikývla jsem a podívala se na Anelis.

„Že jsi panna všichni víme," pokrčila rameny a já po ni hodila polštář. Jak to mohla říct před Sebastianem?!

„Anelis!!" zvýšila jsem hlas a byla jsem si na sto procent jistá, že jsem rudá až na zadku.

„No co. Tebe to snad překvapuje, Sebastiane?" otočila se na něj.

„Amm, ne," řekl a nejistě se na mě podíval. Bože, to je trapas, i když je Bast jeden z mých dobrých kamarádů.

„Já ale nemyslela, tak zkušená. Jo máte pravdu, ale je hodně věcí, co jsem nedělala," zašeptala jsem a opřela si čelo o kolena.

„Jako třeba?" zeptala se Anelis a sedla si ke mně na zem.

„Nikdy jsem se s nikým nelíbala," vychrlila jsem šeptem rychle.

„Co?" nerozuměla mi.

„Nikdy se s nikým nelíbala," zopakoval za mě Bast. Podívala jsem se na něj. Byl určitě víc zkušený, než já, ale nějak jsem si byla jistá s pohledem do jeho očí, že v tomhle je mi blíž, než kdo kdy jindy, i když to nedává smysl.