Naučím Tě Líbat

16.

Lehla jsem si na bok na levou stranu úplně na kraj a koukala z okna na černé nebe.

Byla jsem unavená, hladová a docela i smutná. Byla jsem celá taková zničená a připadala jsem si totálně zmatená.

Uslyšela jsem otevření dvěří a z chodby na mě zasvítilo světlo. Byla jsem potichu, aby si Bast myslel, že spím.

Pomalu přešel k posteli. Nejdřív si na ni sedl, pak nadzvedl velkou peřinu, pod které jsem byla zachumlaná a vlouzl pod ní taky. Zavřela jsem oči.

Po pár minutách tichého dýchání a přemlouvání vlastního těla, aby se nehlo se Sebastian pohl směrem ke mě.

Objal mě kolem pasu a přitiskl mě na něj. Zahřála mě jeho hruď a já tiše vydechla zadržovaný vzduch v plicích.

Sebastian se otřel nosem o mé vlasy a tiše se uchechtl. Ne zle, ale tím hezkým způsobem.

„Vím, že nespíš," zašeptal a já sebou cukla.

„Jak?" zamračila jsem se do tmy.

„Znám tě už dlouho, Teii," tiše se zasmál a zavrtěl se.

„Proč to děláš?" zeptala jsem se a jednou rukou ho šťouchla do ruky, která mi obepínala pas.

„Potřebuješ objetí," pokrčil rameny a přitiskl si mě víc k sobě. A to jsem myslela, že už to víc nejde.

„Co se stalo?" zeptal se po chvilce ticha.

„Nic," odpověděla jsem hned.

„To mi nevykládej, muselo se něco stát, když tě to tak rozhodilo," zabručel mi do temena hlavy.

„Vážně se nic nestalo," povzdechla jsem si. Bylo mi blbé mu říct, že jsme se s Kaydenem políbili a pak v tom chtěl pokračovat, ale já ne. Nemohla jsem mi to říct, už jen proto, jak to mezi námi bylo teď divné.

Otočil mě na záda a svou hlavu si podepřel rukou, aby na mě viděl.

„Vázně?" pokrčil obočí a zadíval se na mě. Prozkoumával mi celý obličej, až jsem se bála, že mi ve tváři najde to, co hledal, pravdu.

„Vážně," přikývla jsem a usmála se na něj, aby neměl nejmenší pochybnost.

„Dobře," povzdechl si, ale dál si mě prohlížel. Začala jsem se červenat. Jen jsem byla ráda, že je tma.

Začal se ke mě sklánět. Věděla jsem, co chce udělat a taky jsem věděla, že ho musím zastavit. Už kvůli němu a sobě, protože jsem se nechtěla líbat s dvouma klukama v jeden den a cítit se jako nějaká coura.

Jenže jsem byla tak unavená a příliš smutná na to, abych ho zastavila.

A tak moje rty znovu okusily ty jeho, ale tentokrát naléhavěji.