Naučím Tě Líbat

17.

Ani jsem si to neuvědomila a Seb svými polibky obsypával můj krk. Bylo to tak příjemné. Jemně jsem ho tahala za vlasy a on pokračoval níž.

A pak jsem uslyšela ránu. Probralo mě to, rychle jsem se podívala ke dveřím. Seb pokračoval jako by nic neslyšel.

„N-neslyšel jsi něco?" zeptala jsem se ho a snažila se odtáhnout.

„Co? Nic jsem neslyšel," zašeptal a pomalu mi vyhrnoval tričko, když jsem to uslyšela znovu a tričko si stáhla dolů. Seba se na mě překvapeně podíval.

„Ozývají se tam velké rány a ty se jen soustředíš na to, jak mi svléknout tričko," zamračila jsem se na něj. Tohle jsme neměli dělat. Už asi nemůžeme být kamarádi... Jenže, co pak, když ho nechci ztratit?

„Promiň," řekl zmateně a odtáhl se. Otevřel dveře pokoje a vyšel ven. Vydala jsem se za ním.

„Fuck!" zaklel mužský hlas u lednice.

„Ughh," protáhl otráveně Seb a přejel si rukou přes obličej. „Jacobe, co tady sakra děláš?" zeptal se.

„Aah, Sebíku! Já tady bydlím, pokud nevíš," otočil se na nás vysmátý Jacob žvykajíc sandwich. Červeno černou košili měl rozepnutou a jeho svalnatá hruď byla celá pokreslená fixama, kalhoty barvy písku měl od něčeho špinavé, ale toho zjevně netrápilo.

„Jee! Ahoj, Teo!" zazubil se na mě opile. Zamávala jsem mu a usmála se na něj.

„No, děcka! Je brzo ještě, tak si běžte zaprcat a já si tady v klidu sním sandwich, ok?" zeptal se procházejíc kolem nás, přičemž ramenem schválně strkl do Sebastiana. Já jsem na něho mohla jen vyjeveně zírat.

„Ty půjdeš spát, protože jde vidět, že pro dnešek toho bylo na tebe dost a my se o sebe postaráme," řekl klidným hlasem Seb a překřížil si ruce na prsou.

„Už je z tebe velkej kluk, Sebí, ale já tě nemusím poslouchat. Tak páčko," zasmál se Jacob, kývl na nás a křivým krokem se vydal nahoru do svého pokoje.

„Uhh, promiň za něj," pokrčil rameny Seba a pousmál se na mě.

„V pohodě," přikývla jsem. Jediné, co mi vadilo bylo, že se choval jako by se nic nestalo.

Jenže ono se stalo, Sebastiane. Už to nikdy nebude tak jako dřív...