Scarlet. But my brother called me Scar.

4#

"Děti, chtěla bych vám představit Dylena. Mého přítele" řekla jsem a křečovitě jsem držela Dyla za ruku. Bála jsem se jak nato zareagují děti. "Konečně jsi se posunula dál" zahlásil pohotově Jay, když viděl, že nikdo nic neříka. Usmála jsem se na něj děkovně. "Maminko to je tatínek?" zeptala se mě Lili. "Ne tohle je strýc," řeknu jí a pohladím ji po vláskách. "Aha."

"Moc mě těší děcka, tolik jsem toho o vás slyšel," řekl konečně něco i Dylen. "Nápodobně," řekl Jay a potřásl si sním rukou, jako správný dospělý chlap. Kai ho napodobil, jediný komu se to moc nelíbilo, byly Sai a Scarlet. Možná proto, že chtěli svého tátu a né náhradu, oni pořadně nevědí jak to mezi mnou a Dustinem bylo.Trochu je chápu, prostě jím chybí táta, ikdyž se o ně nezajímá. Po společném obědě se Scar uklidila nahoru do svého pokoje, Sai to udělal podobně, jen ostatní zůstali a povídali si s Dylenem. Já jsem se nemohla přestat štěstím usmívat.

"Miluju tě" šeptl mi do ucha Dyl a políbil mě na spánek.

---

Dylan se k nám po pár měsících nastěhoval, většina dětí ho měla ráda a já už nechtěla každý den jezdit za Dylanem a pak domů.Nabídla jsem mu to sama, po nějakých dnech váhání nakonec mou nabídku přijal.Nevím proč, ale mám chvílemi pocit, jako kdyby plánoval mě požádat o ruku, ale já jsem ještě stále vdaná za Dustina.

O pár let později (Již z pohledu Scarlet):

"Scar ,jdem do toho kina,"strčí mi bratr hlavu mezi dveře. "Jasně," zapnu si zip mikiny a jdu si pro boty. Volím černé conversky, po obutí se vydávám za svým bratrem, který na mě už čeká na chodbě. "Jdem?" Zeptá se. "Jop" řeknu a společně sejdeme schodiště do haly,tam se obuje Jay do svých kotníkových conversek.

Pak společně nasedáme do Jayedna auta a vyrážíme. Do kina jdeme na Avengers infinity war I. Což oba úplně zbožňujem a Madison to nemůže pochopit. Prej co se vám na tom líbí? Jednou jsem jí kvůli těm kecem z Jayem malém zabili. Né kecám, lechtali jsme ji tak dlouho dokud nás neodprosila a neslíbila, že už o Avengers nic neřekne.

----

"Tak to bylo něco" řeknu užasle.
"To teda,už se těším na ten další díl"řekl Jay a objal mě kolem ramen, když viděl jak se klepu, bylo sice léto ale foukal dost studený vítr a navíc byli něco kolem jedenácté večer. Společně jsme se vydali k parkovišti.

Po cestě jsme si oba nahlas zpívali společně s rádiem v jeho mobilu, kdyby nás někdo viděl určitě by se smíchy počůral. Vypadali jsme oba vážně komicky, tohle nám prostě už asi zůstane.

"Scar?"
"Hmm?" Otočím se k němu čelem.
"Mám tě rád víš to?"
"Jasně já tebe taky"
"A nebude tomu jinak ikdyž odejdu"řekl, já snad špatně slyším?! "Co-cože?" koktala jsem.

"Přihlásil jsem se, do armády. Odjedu na výcvik, ale neboj budu vás jezdit naštěvovat a jakmile dokončím výcvik, budu jezdit po světě, ale vždy pak dojedu na celý jeden týden a ten si spolu užijem" řekl mi jen tak, jako by se nic nedělo. Slzy mi máčeli tváře, srdce mi puklo v půl, dělá si ze mě srandu, že ano?! "Děláš si legraci, že?" "Ne, nedělám Scar" řekl naprosto vážně. Pokroutila jsem nad tím hlavou, slzy mi stékaly, přes tváře, dolů. Rozběhla jsem se od něj pryč, tohle mi nemůže udělat, prostě nemůže!

Vždyť on si semnou celé dětství hrál, to on semnou chodil do kina, to on se mě zastával ve škole, to on mi jako jediný říká Scar, ikdyž ví, že to máma nesnáší. On jediný tu byl, když mě opustil můj první kluk, on tu byl každé mé narozeniny,aby mi mohl dát dárek. Byl tu i poté co jsme se přestěhovali a já to tu nenáviděla. Byl tu pořád a teď mi řekne, že už tu nebude. Tohle ne, to nemůže být pravda, můj jediný nejlepší bratr, kamarád, zástupce táty. A teď mě takto podrazí.

Odejde i s půlkou mě a co já tu budu bez něj dělat? Ikdyby se Kayden snažil sebevíc nenahradí Jaye, jeho ani nahradit nejde.Prostě ne!

Do někoho jsem vrazila, hned jsme se mu spěšně začala omlouvat, protože jsem chtěla pokračovat v cestě. Vzhlédla jsem a spatřila muže byl mi dost povědomí, ale koho mi připomínal?

"Omlouvám se," omluvila jsem se ještě jednou a pokračovala dál. Za sebou jsem jen zaslechla jak někdo pronesl "Scarlet?" Nevím, jestli to byl ten muž, ale neotáčela jsem se abych to zjistila. "Scar!" zařval Jay, který mi byl již v patách.

Pohled onoho muže, do kterého narazila Scarlet:

To musí být ona, musí to být Scarlet. Ikdyž jsem ji oslovil, pokračovala v chůzi. "Scar!" zakřičel někdo kousek odemně a pak kolem mě proběhl mladý muž, pořádně jsem si ho prohlédl, když se zamnou otočil, byl jako moje kopii, když jsem byl mladý. To snad není možné?! Jay?

Srdce se mi štěstím rozbušilo, vydal jsem se následovat ho. Ikdyž oba utíkali, jednou se zastavit musí, aby popadly dech.

Šel jsem za nimi už dobrých pět minut, oba už šli o kus od sebe, neutíkali. "Scar, sakra stůj!" řval po dívce mladík. "Nenávidím tě!" zakřičela dívka a zase začala utíkat. Mladík taky, úspěšně se mu ji podařilo dohnat. Chytl ji, dívka se mu snažila vyškubnout "Nech mě být, stejně jako to zachvíli stejně uděláš" vplivla mu do obličeje. "Scar, budu jezdit každý víkend, tedy po třech měsících" říkal ji uklidňujícím hlasem. Scarlet mlčela a nejspíš ho teď propalovala pohledem. "Scar, řekni něco prosím" prosil ji hlasem. "Neříkej mi tak, už ne!" vykřikla, vyškubla se chlapci a zase začala utíkat. Chlapec si povzdechl a šel za ní, neutíkal. Zjistil, že to nemá smysl.

Pohled Scar:

On mě prostě nemůže nechat na pokoji. Furt za mnou musí chodit, volat na mě a podobně. Ať už mi dá konečně pokoj. Nenávidím ho!

Tak se zas hlásím z dalším dílem 😊
Příběh začnu už psát z pohledu Scarlet, aby už byla kniha víc o hlavní hrdince 😆
Vaše Rezina💜