Scarlet. But my brother called me Scar.

20#

Znovu jsme si přehrála video ze svatby kde se Jay s Gab zrovna tetovali, oba si nechali prstýnek vytetovat, protože Jay ho mít sebou na misi nemůže. Bylo pěkné, že se společně domluvili na kompromisu a tak, aby to vyhovovalo oběma.

Jay je již tři měsíce pryč, Gab se chová divně a už s námi moc nekomunikuje. Je pořád jen v práci a mebo u svých rodičů. Dokonce ani se Stellou se nevída a to už je co říct.

-------

Panebože, nemůžu tomu uvěřit, že za týden se Jay vrací, to snad není ani možný. Nedávno teprve odjížděl. A zrovna mají v kině dávat Spiderman daleko od domova, tak by jsme na něj mohli společně zajít. Tak jako ostatně vždy, když má Marvel nový film. Je to naše tradice a pokaždé si bereme naše Marvel trička a čepice. Koupíme si XXL sýrový popcorn, k tomu každý litr ledovýho džusu a s tím si vystačíme celý film.

"Ahoj mami, jak se máš?" Usmála jsme se na ni. "Ahoj zlato moje, mám se dobře. Madison mi to tu zpestřuje, hlavně teda malý Sanel." Zasměje se.

"Není se čemu divit," mluvila jsem, když mámě začal vyzvánět mobil.

"Neznámé číslo," udivila se máma a hovor vzala. Pochvilce ze zarazila a nato se skácela k zemi, oči má zavřené, dech nepravidelný, ale dýchá.

Přiběhla jsme k ní a zatřepala sní.
"Mami, mami..." křičela jsem a jemně ji propleskla.

Konečně otevřela oči a s mou pomocí se posadila. "Co se stalo?" Zeptala jsme se, potom co se pomalu posadila. S očí ji začaly vytékat slzy.
"Jay." Vyhrkla. "Jeho auto, najelo na bombu." Oznámila s pohledem upřeným do prázdna.
"Ale je v pořádku?" Ptala jsme se spíš. Není, né že bych to věděla,ale nějak jsme to v sobě cítila, že je něco špatně.

"Ne Scar, on, on je, je mrtvý" vykoktala."Co-cože"koktala jsem. Nechtěla jsme tomu uvěřit, i když mi to muselo být jasné, když najeli na bombu. I tak se mi chtělo křičet, ale nevyšlo ze mě nic. Jen pouhé vzlyky. Oběma nám slzy máčely tváře, obě jsme hlásitě vzlykaly. "Co se děje?" Objevil se v kuchyni Kayden. S totálně zaslzeným pohledem jsme se na něj podívala. Ne nemůžu mu to říct. To prostě, vždyť jeho dvojče, můj bože, jeho dvojče je mrtvý. Vzlykla jsem. "Jay.. on, on je, je mr-mrtvý" vykoktala jsme ze sebe a začala jsem vzlykat ještě víc.

Kayden stál jako zmrzlý na jednom místě bez pohybu. Prázdný nepřítomný pohled. Začala jsme dokonce pochybovat i otom, že dýchá. Když najednou se zhroutil na kolena a tvář si schoval do dlaní.
Věděla jsme moc dobře že pláče, přeci jen si byli s Jaydnem nejvíc blízcí, protože byli dvojčata. Doplazila jsme se k němu a objala ho. Chtěla jsme ho utěšit, ale v tom spustil:

"Věděl jsem to, věděl, že je něco špatně, sakra" klel Kayden.
"Sakra, cítil jsme to, cítil to píchnutí u srdce. Měl jsme tušit co to znamená."

Koukala jsme na něj a vstřebávala to co říkal. Nikdy jsme nějakému zázračnému poutu dvojčat nevěřila, ale teď? Potom co Kayden řekl, že to uvnitř sebe cítil, že se něco děje. Dává to rozum, včera mu vážně nebylo zrovna nejlíp. To bylo on, to byl Jay.

Máma ač stále klepající se zavolala tátovi a oznámila mu to také, Madison to zjistila, když přišla ze Sanelem s kontroly, Simonovi a Lili to máma řekne později sama. No a Gab to budu buď muset jít říct já a nebo Kayden jako jeho dvojče.

Nechci ji to říct, nechci ji říct, že její manžel je mrtvý, že už se nevrátí. Ještě když jsme jí už asi 6 měsíců neviděla a to bůhví jestli se mi ji dnes podaří u nich doma zastihnout.

Zazvonila jsme na Gabrieli zvonek, nic se nedělo. Chystala jsme se odejít, když vtom jsme za dveřmi slyšela pláč, pláč mimina. Zatajil se mi dech, můj bože. Zkusila jsme zazvonit znovu. Tentokrát jsme zaslechla manipulování klíče v zámku, hned poté se dveře pomalu otevřely.

"Gab?"
"Ahoj Scar," usmála se a v náručí držící ten drobný uzlíček, který před chvílí ještě plakal. "To je tvoje?"
"Ano," usmála se plaše a sklopila hlavu. "Zlato?" Ozvalo se z domu.
"Okamžik," houkla Gab do domu.
"Ja ti přišla něco říct, ale nechci rušit."
"Ne jen povídej," vybídla mě Gab.
"Víš mámě dnes volali, ohledně toho, že se Jay nevrátí," začala jsem.
"Moment jak nevrátí? Proč?"
"Jeho," nadechla jsme se. "Jeho auto najelo na bombu, nedalo se to přežít" vychrlím a konečně mi skončí svírání na plicích.

"On je mrtvý?" Vyhrkne Gab zděšeně.
"Ano," přikývnu a koukám se na ni.
Párkrát se nadechne, podívá se na dveře za ní. "Musím jít, nezlob se, ahoj." Vyhrkne a v momentě už mizí za dveřmi domu. Koukám na ty zavřené dveře a přemýšlím co to mělo být? Má někoho jiného? A Proto tak rychle utekla? Abych neviděla, že nijak na smrt Jaydena nereagovala?

Nasedla jsem do auta a rozjela se směr tátova vila. Dnes se tam sejdeme všichni, aspoň táta podpoří mámu. Stejně všichni víme, že spolu zachvilku zase skončí, jen oni si to nedovedou přiznat.

Přijela jsem tak, tak. Auto mámi stálo na příjezdové cestě, i Madisino a Kaydena. Samozřejmě jedu jako poslední, jako obvykle.

Hned při vstupu do domu již byla cítit ta atmosféra prosáklá slzami. Přišla jsme do obýváku kde všichni byli, včetně Camerona. "Scarlet," zašeptal táta a rospřáhl mi svou náruč, okamžitě jsme mu do ní doslova vletěla a slzy se začaly opět drát ven, opět jsme plakala, dnes již po několikáté. Táta moc dobře ví jaký jsem s Jaydenem měli blízký vztah.
Vtáhnul do objetí i mámu a ta pak postupně i všechny ostatní. Nakonec vznikla velká rodinná objímačka.

V tu chvíli mi bylo dobře, připadlo mi, že jsme tu všichni a tím myslím i s Jaydenem. Ihned se mi vybavila vzpomínka nato jak mě učil na kole.

Flashback:
"Já spadnu," křičela jsme ustrašeně na Jaydena, i když mě držel ze spodu za sedátko. "Proč bys padala, když tě držím." Smál se. "Tak mě nepouštěj," vyjekla jsme pohotově. "Nepustím neboj," řekl.

Jela jsem po cestě u našeho domu, chtěla jame přejet na konec. Byla jsme v půlce "No vidíš a nespadla jsi," zakřičel na mě z dálky Jay. Otočila jsme se a zjistila, že mě již dávno pustil. O vteřinu nato jsme už ležela na zemi s rozdraným  kolenem a dlaněmi. Začala jsme plakat. "Scar," doběhl ke mě Jay. "Říkal si, že mě nepustíš," vzlykla jsem. "Ale jela jsi dokud jsi to nezjistila."

End of flashback.

Pamatuji si, že mi ten den koupil lízátko, abych na něj nebyla naštvaná.

🙈😭😭OmG..
Omlouvám se, omlouvám.. ale je to nezbytné pro pokračování příběhu.
Za případné chyby se také omlouvám.

Rezi 💜