Scarlet. But my brother called me Scar.

35#

"Ospalec, přichází," zasmál se táta, hned jakmile jsem vyšla za nimi nahoru. "Náhodou, jsem vzhůru, už asi přes dvě hodiny, jen jsem se nemohla vyhrabat z postele," obeznámím. 

"A stáhla jsi sebou i Nathaniela," neodpustil si Kayden menší narážku, že jsme byli sami dlouho v pokoji. 

"No jasný, ty aby sis nerejpnul." Vypláznu na něj jazyk se zlověstným pohledem. Sedmá si na jediné volné místo mezi Nathana a Lili.

Sedla jsme si a během vteřiny jsem na svém stehně cítila dlaň, samozřejmě patřila Nathaniel, musela jsme nad tím zakoulet očima a podívala se na něj. On se spokojeně usmíval a dál mluvil s ostatními. 

Táta něco povídal, ale já teď byla myšlenkami úplně jinde. Myslela jsem na Malii, jak je na tom se zákazníky, s návrhy a hlavně se svým synem. Měla bych jí zavolat.  "Co myslíš Scarlet?" Zaslechla jsem někoho říct mé jméno. Opustila jsem své myšlenky a vrátila se zpět do reality. "Co?" vyhrknu okamžitě a rozhlédnu se kolem sebe. "Ptal jsem se tě, co si o tom myslíš," řekl táta. Hezký, ale neřekl jsi o čem. "Ehm, no.." odkašlu si.  "Mluvili jsme o vodopádovém ostrově, jestli tam chcete pobýt do západu slunce, nebo jen pár hodin." Čeká táta na mou reakci.  "Aha, rozhodně beru západ slunce," řeknu s úsměvem. "Říkal jsem to, tak to můžeme rozdělit. Mladší odjedou dřív a starší tam budou na západ slunce, a jakmile se vrátí vyplujeme." 

"Omluvte mě," řeknu s úsměvem, stoupnu si a přitom shodím Nathana dlaň. Odcházím dolů na plošinu, po cestě vytáhnu mobil a vytočím Malii.  "Ahoj Scarlet," uslyším hlas Mal. "Ahoj Mal, jak se tam máte?" zeptám se ji.  "My dobře, ale co vy?" slyším její nadšení. 

"Super, teď jsme na lodi, včera jsme byly v zátoce delfínů, dnes jedeme na ostrov vodopádů," pochlubím se. "Páni, to se musíte mít úžasně." No to teda a to ještě nevíš čerstvé novinky ohledně mě a Nathaniela. To bys teprve nadšením skákala, ale vykládat ti to po telefonu nebudu. "To jo, hlavně posilujeme rodinný vztahy," zasměji se. "A co Nate?" zeptala se Mal a já si za mé myšlenky chtěla nafackovat, určitě něco vytušila i podvědomě.  "Ale jo, dobrý. Poznává lépe naši rodinu, lituji ho," směji se do mobilu a Mal se mnou.  "Jak to máte mezi sebou? Přece jen jste spolu měli apartmán," vyzvídá Mal. Proč? Co ti teď mám jako říct, lhát ti bude těžký.  "Noo.." odmlčím se. "Scar," vyjekne nadšeně Mal, "povídej, chci detaily." "Myslím, že můžu říct slova jako je přítel a přítelkyně, miluji ho," řeknu a při vzpomínce na dnešní ráno si skousnu ret.  

"Koho miluješ?" ozve se za mnou, vytřeštím oči a pomalu se otáčím na dotyčného.  Za mnou stojí Sai, vrhnu na něj vražedný pohled. "Zavolám ti za chvilku," řeknu do mobilu a hovor zavěsím. "To tě nemusí zajímat, hleď si svého," řeknu a chystám se odejít.  "Ale mě by zajímalo, koho miluješ," rozkřikne se zamnou Sai,  když slyším jak se všichni nahoře přemístili na balkón, aby viděli co se děje. "Tohle není tvoje starost," prsknu. " Co se děje?" ptá se máma, která už zbíhá schody dolů. "Nic jen se plete do věcí, do kterých mu nic není," odpovím. "Já se jí normálně zeptal, ona je na mě hnusná a nepříjemná," řekne s ledovým klidem Sai a to mě naštve ještě víc, když dělá jako by nic. "Nedělej ze sebe neviňátko," řeknu sarkasticky. "Tak nám řekni, koho miluješ, tomu v mobilu ti to nevadilo říct," zasměje se Sai a rozpřáhne ruce. "Všichni to určitě rádi uslyší," směje se. "Nevím, co máš za problém, ale radím ti sklapnout tu tvoji klapačku," doporučím mu. "Já? Já?" začne se ironicky smát.  " To ty nám nechceš nic říct," uchechtne s provokací v hlase. "To by stačilo," ozve se máma, která teď stojí mezi námi. "Máš pravdu mami, odcházím," řeknu připravená k odchodu. " Jen si jdi, ty lhářko," směje se Sai. Vůbec ho nepoznávám, nechápu, co mu přeskočilo. Teď to ale nehodlám řešit, jdu k sobě do pokoje. Ihned v pokoji beru do ruky mobil a volám Mal. 

"Promiň brácha je nějak divný, pohádali jsem se," vysvětlím jí co se stalo. " V pohodě, já ti stejně chtěla jen říct, že ti to s Nathanielem přeji," řekne a já se musím usmát. "Děkuji, no uvidím, jak se to bude vyvíjet." " No jasný, ale určitě to bude dobrý,"  řekne optimisticky. 

"Můžu?" ozve se hlas Nathan za mnou. "Musím končit, tak zatím ahoj," rozloučím se s Mal a ona se mnou.  Otočím se na Nathan.  "Jasně, vždyť je to i tvůj pokoj," usměji se.  "Scar, děje se něco?" zeptá se úplně na rovinu. Tohle na něm miluji, nedělá žádné okliky, prostě jde hned k věci. " Překvapil mě Sai, takového ho neznám," řeknu upřímně. "Myslím, že překvapil všechny, ale tebe trápí i něco jiného. Tak co se děje," řekne a přijde ke mně. Nevím, co mu mám říct. Mám mu říct, že mám strach? Že se bojím toho, že mě tak jako já jeho nemiluje? Nebo snad, že se bojím toho, co nato řeknou mí rodiče?  "Pokud jde o to dnešní ráno, tak se omlouvám" začal, rychle jsem ho umlčela svými rty na jeho. "Ne, nemáš se za co omlouvat. Já-" odmlčím se, "jen mám strach." "Strach? Z čeho?" Pohladí mě Nate po rameni. "Ze všeho, jak to je s námi, jak to bude dál a co naši," šeptám a ještě skoro neslyšně dodám: "miluji tě."  "To já miluji tebe," řekne Nate a přitáhne si mě do polibku. Tohle mi chybělo. Přelezla jsem si na Nate klín, své ruce jsem si spojila za jeho krkem, Nate mě držel za boky a naše rty se znovu spojily v jedny. Začala jsem mu svlékat triko, když se ozvalo zaklepání. Odtrhli jsme se od sebe a podívali se ke dveřím, rychle jsem z Nate slezla a přešla k nim. 

Otevřela jsem je jen, abych jimi mohla prostrčit hlavu. "Ano?" řeknu na přede mnou stojícího tátu. "Jsme tu, můžeme na ostrov," oznámí. "Super, sbalím si věci a hned jak Nathaniel vyleze z koupelny, řeknu to i jemu." " Super tak zatím," usměje se táta. Zalezu a zavřu dveře, otočím se na Nathaniela. "V koupelně?" začne se smát. "Pšt," sedám si zpět na jeho klín, přestane se smát a místo toho se usměje. Následně spojí naše rty, které byly jen pár milimetrů od sebe.  Jeho ruce se začnou dobývat pod mé triko, zastavím je svými a nesouhlasně zakroutím hlavou. "Musíme jít," řeknu. "Bude to chvilka, stejně jsem přece v koupelně," usměje se provokativně. Slyšíte ho? Já nemůžu uvěřit, to mi vážně řekl Nathaniel? 

"Fajn," rezignuji a sama si triko sundám a odhazuji na zem, po triko letěli na zem i všechny naše ostatní věci.