Poslední zpráva

II

Brook
Ráno jsem se probudil s bolestí hlavy. Kocovina. Litoval jsem toho, že jsem pil. Jenže jsem byl naštvaný. Emily zmizela. Najednou odešla a už se nevrátila. Nebrala telefony. Sarah se pak vytratila taky, když se pak vrátila vypadala jakoby byla sjetá. Kluci se mě snažili zastavit v pití, ale já je neposlouchal a Jack mi pak pomáhal dojít domů. A teď tu ležím a mám pocit jakoby mi někdo mlátil do hlavy. Zvedl jsem telefon a prozvonil Em. Nic. Pomalu jsem vstal, ale zamotala se mi hlava a tak jsem si sedl zpět na postel. Sakra bylo mi fakt zle. Na nočním stolku jsem měl připravenou sklenici s vodou a nějaký prášek. Jo Jack byl zlatej. Připravil mi rovnou vyprošťovák. Vzal jsem si tedy prášek na bolest hlavy a pořádně se napil. Zkusil jsem znovu zavolat Emily. Po druhém zazvonění se konečně ozval její ospalý hlas. "Bože co potřebuješ, že voláš tak brzo?" "Kde si?" "V posteli Brooku. Vyspávám kocovinu." Odsekla naštvaně. "Dobře. Zastavím se u tebe doma." Slyšel jsem jak se zvedá z postele, někdo tam byl s ní. Slyšel jsem totiž další hlas. "Fajn, tak se zastav." Prohlásila nakonec otráveně a položila mi to. Šel jsem teda do sprchy a přemýšlel jsem kde sakra Emily byla a co se s ni za ten rok co jsme se neviděli stalo. Nebyla to holka co chodí na párty, pije a baví se s klukama. Byl jsem akorát mrzutý. Vylezl jsem ze sprchy a oblékl se. Došel jsem dolu do kuchyně, kde už byl Andy a Rye. "Dobré ráno." Zasmál se Andy, když mě viděl. "Jak ti je?" "Bylo mi i líp." Odpověděl jsem se začal si připravovat snídani a čaj. "Jo to se ti nedivím. Včera si to fakt přehnal. Stalo se něco Brooku?" Zeptal se Rye. "Emily se stala." Povzdechl jsem si a začal jíst. "Neříkal si náhodou, že ta tvoje kamarádka je hrozně fajn a hodná?" Zeptal se Andy. Docela se trefil. Vždyť já sám nevěděl kdo Emily doopravdy je. Neznal jsem ji. "Změnila se." Odpověděl jsem smutně. "Jedeme do města nakoupit. Chceš s náma?" Zeptal se Rye. "Jo. Potřebuju si něco vyřídit."

Kluci řekli, že mě doprovodí k bytu, kde bydlí Emily. Zaťukal jdem na dveře, ale nikdo se neozval. To je divný. Najednou se ozvaly kroky na schodech. Otočil jsem se a uviděl tl nejhorší co jsem asi mohl. Emily tam stála a koukala na nás. Byla v obličeji úplně bílá, měla rozmazané líčení a rozcuchaný vlasy. "Kurva. Co tu děláš?" Zeptala se mě. "Vždyť jsem ti říkal, že se zastavím." Byl jsem zmatený, vždyť jsme spolu mluvili. "Jo to si řekl. Ale já čekala, že se objevíš v nějakou normální dobu." Držela se zábradlí, tak moc pevně, až ji zbělely klouby na ruce. Bylo ji očividně blbě. "No když už jste tady. Co kdyby jsme si zašli na kafe do super kavárny? Mám za to, že tohle bude dlouhý rozhovor a mě není nejlíp." "Fajn" otočil jsme se na Andyho s Ryem "jestli nechce můžete si jít nakoupit." "Ne v pohodě. Půjdeme s váma." Odpověděl mi Andy, ale stále si prohlížel Emily. "Fajn. Tak pojďte. Máme totiž zpoždění."  Zasmála se Em a šla.

Vešli jsme do kavárny a sedli si ke stolu vzadu u zdi. Já a Emily na jedné straně a naproti nám Andy s Ryem. "Emily vítej zpět z drogového doupěte. Co si dáš?" Nechápavě jsem se podíval na servírku s blnďatými vlasy, které měla svázané v copu, s úsměvem na rtech. "Jeden tvůj vyprošťovák a pak snídani." "Ok měla bych tvoji objednávku zařadit do lístku něco jako Návrat z pekla nebo tak." Zasmála se blondýnka a Emily se k ní přidala. "Jo to bys měla." Zachraptěla Emily s úsměvem na rtech. "A co si dáte vy kluci?" Zeptala se nás. "Kafe. Všichni." Odpověděl Andy. Blondýnka mu jen věnovala úsměv a odešla. "Drogových doupě?" Podíval jsem se na Emily. "Buď v klidu, ona přehání." Odpověděla mi, ale nebyla schopná se na mě podívat. Buď lže nebo je ji vážně blbě. Zachvilku před Emily přistála sklenička s nějakou divnou tekutinou a balíček žvýkaček. Emily se jen ušklíbla vzala skleničku a žvýkačky a odešla. Na její místo si sedla ta blondýnka. "Mimochodem jsem Luce, nejlepší kamarádka co ji tahá každou sobotu z těch sraček." Usmála se na nás. "Ze sraček? Který máš na mysli?" Zeptal se Andy zamračeně. "No baví se s Natem a Nate jede v drogách." "Cože?" Řekl jsem trochu víc nahlas potom co jsem se málem udusil kafem. "No, proto se jeho baráku říká drogových doupě. Každej tam chodí jenom aby se sjel." "A Emily se s ním baví?" "Jo už 4 měsíce." Řekla Luce jakoby se nic nedělo. "A já ji už čtyři měsíce z toho tahám. Mám ji tady každou sobotu. Dneska mimochodem přišla pozdě." Zasmála se Luce. V tu chvilku zazvonil zvonek u dveří. Luce se omluvně usmála a odešla. Byl jsem zaskočený tím co jsem se dozvěděl. Luce tu pro Emily, ale narozdíl ode mě byla. "Ty za to nemůžeš. Víš to, že jo?" Zeptal se mě ustaraně Andy. "Mohl jsem ji aspoň napsat." "Jo to mohl, ale to je už fuk." Emily dosedla vedle mě. Vypadala líp. Bílá byla teda furt, ale aspoň si stáhla vlasy do culíku a očistila obličej od líčidel. "No ne, dneska jsi byla nějaká rychlá." Zasmála se Luce, když přinesla Emily kafe a čokoládový muffin. "Řekněme, že jsem měla klidnou noc." Zakřenila se Emily a podala Luce rozbalený balíček žvýkaček. "Jasný ty žvejky tu na tebe počkaj do příště." Zatřásla s úsměvem na rtech Luce hlavou. "Počítám s tím, že vás děsila tím co je Nate zač." "Emily víš že mám pravdu." "No jo furt." Emily dojedla muffin, dopila kafe, podala Luce nějakou bankovku a zvedla se. "To je moc Emily." "Mám u tebe otevřený účet ne? Tak to ber jako část splátky a platím i za kluky." "Fajn." Zasmála se Luce. "Uvidíme se v pondělí ve škole."

"Vážně tady nemusíš zůstávat Brooku. Stejně budu jenom spát." Řekla mi Emily ze skříně. Jo ze skříně. Něco hledala a byla tam zalezlá celá. Seděl jsem na posteli a prohlížel si pokoj ve kterém jsem byl už tolikrát před tím. Aspoň ten pokoj se nezměnil. "Dám si sprchu. Nic nerozbij." Zasmála se a odešla do koupelny. Zvedl jsem se z postele a prohlížel si fotky na stole. Fotky se mnou zmizeli. Nahradili je fotografie s Luce, Sarah a Natem. Jen jedna fotka zůstala tak jak jsem si ji pamatoval. Fotka velkého bráchy Mikea. Emily k němu vzhlížela. Byla to ta fotka než odjel na první misi. Stál tam ve vojenské uniformě s úsměvem na rtech. On tu práci miloval. "Chybí mi." Leknutím jsem nadskočil a otočil se. Stála za mnou v ručníku a dívala se na tu fotku. "Víš bylo to těžký překonat. Hlavně když jsem neměla nikoho." "Mrzí mě to." Jen jsem ji objal a ona začala brečet. To že Mike před půl rokem umřel jsem věděl od rodičů. Jenže ani tehdy jsem neměl odvahu ji napsat. Převlékla se do pyžama a já se svléknul do trenek a usli jsme spolu v jedný posteli tak jako dřív. Emily měla hlavu položenou na mém hrudníku a spokojeně ododechovala. Já ji jen hladil po vlasech a nakonec jsem s myšlenkou na to jak jsem hrozný kamarád usl taky.