Poslední zpráva

III

Andy
Brook byl celý víkend u Emily. Horší bylo když jsem se v pondělí probudil a zjistil jsem, že Brook se ještě nevrátil. Sakra to je problém. Dnes máme jít do studia. Bylo už osm a tak jsem se rozhodl Brookovi zavolat. "Děje se něco Andy?" Zeptal se Brook dost rozespale. "Jo děje. Dnes máme jít do studia a ty tu nejsi." Slyšel jsem v telefonu jak se Brook zvedá z postele. Měl jsem podezření, že spolu ti dva něco mají. "Brooku kdy dorazíš?" "Hele jsem u Emily, takže se sejdeme až ve studiu." Jo to dávalo smysl. "Ok." Zamumlal jsem a Brook se rozesmál. "Co je tak moc vtipného?" Byl jsem naštvaný. Celý víkend se neozve a pak se směje. "Emily mi tu nechala vzkaz. Prej jestli chci snídat musím dojít nakoupit." "Emily s tebou není?" Zeptal jsem se překvapeně. "Ne. Šla do školy. Andy v kolik mám být ve studiu?" "V deset." "Ok tak se uvidíme tam." A telefon ohluchl. Super. Přišel jsem si jako blbec. Měl jsem o Brooka fakt strach a on je v klidu a bezpečí bytu jednoho Problému se kterým asi něco má. Když jsem začal přemýšlet nad Emily vzpomněl jsem si na Luce. Usměvavou a moc krásnou servírku z kavárny. Musel jsem ji znovu vidět. A kafe tam měli fakt dobrý.

Když jsme skončili ve studiu, tak si šel každý po svém. Rye a Mikey jeli domů a Brook s Jackem šli někam do města, asi na nákupy. Myslím, že Brookovi prospěje čas strávený s někým, kdo nemá problémy s drogami. A já se pomalu vydal směrem ke kavárně, kde pracovala Luce a přemýšlel co ji řeknu.
Když jsem vešel do kavárny čekalo mě, ale velké zklamání. Luce tam nebyla. Došel jsem tedy až k pokladní. "Dobrý den. Je tady Luce?" "Není." Ta ženská byla nepříjemná a nesympatická. "A bude tu dnes?" "Jo přijde po škole. Což je tak za hodinu." Objednal jsem si teda kafe a šel si sednout. Během té hodiny jsem se snažil odpovědět na některé komentáře pod naší novou fotografií na instagramu. Jenže ani to mě nedokázalo zaměstnat dost na to abych furt nekontroloval čas. Co se to sakra děje? Vždyť je to jen obyčejná holka. Byl jsem zmatený. Setkával jsem se s tolika fanynkama, že jsem byl sám sebou překvapený, že jsem nervózní ze setkání s Luce. Když konečně uběhla hodina rozezněl se zvonek nad dveřmi. Rychle jsem se podíval tím směrem. Od dveří směrem k pokladně mířila rozesmátá blondýnka. Úplně jsem ztuhnul. Ačkoliv jsem si připravoval mnoho verzí toho co ji řeknu, teď jsem neměl slov. Než jsme se vzpamatoval, stála přede mnou s úsměvem na rtech. "Dáš si ještě něco?" "Jo. Vlastně bych tě o něco rád požádal." "Co to bude?" "Tvoje číslo." Usmál jsem se. Luce se zasmála a zajiskřilo ji v očích. "Když tu vydržíš do sedmi, tak ho dostaneš." "Dobře. Já si počkám." Usmál jsem se na ni. Tuhle odpověď zřejmě nečekala, protože byla dost překvapená. "Dobře. Tak seď a kdyby si něco chtěl, tak si řekni." Usmála se a šla obsluhovat. Začal jsem znovu odpovídat na komentáře na instagramu, ale byl jsme furt nervózní. Co tu dělám. Vždyť je to jedna holka. Mohl jsem mít číslo od každý druhý holky, teda ne že bych o to stál, ale já tady čekám na číslo od Luce. Jsou teprve tři. Skvělý. Jedno kafe vypité a další si objednavám. Dnes zřejmě spát nebudu.

V sedm k mému stolu přistoupila Luce a podala mi lísteček se svým číslem. Vzhlédl jsem k ni s úsměvem na rtech. Chtěl jsem ji někam pozvat na večeři. Chtěl jsem s ni prostě strávit více času. Když už jsme se k tomu chystal, ozval se od dveří hlas. "Luce! Zlato." Zakřičel nějaký kluk od dveří. V ruce držel květiny. Super. Přišel jsem si jako úplný blbec. "Tak ahoj Andy." Usmála se Luce a vyběhli ze dveří ruku v ruce s tím klukem. Zaplatil jsem tedy za všechny ty kávy co jsem měl a lísteček s číslem jsem si strčil do zadní kapsy kalhot. Dneska bohužel neusnu. A nemůže za to jen to kafe. Ale i zklamání z toho, že jediná holka, která mě okouzlila je zadaná. Pořád jsem, ale nemohl vyhnat z hlavy ten její překrásný úsměv.