Poslední zpráva

IV

Emily
Celý následující týden po společném víkendu jsme se s Brookem neviděli. Já chodila do školy a na praxe a on měl moc práce s tím vším okolo kapely. Přemýšlela jsem nad tím, proč jsem vlastně tak smutná a zároveň naštvaná. Ano štvalo mě, že mi to Brook zatajil. Štvalo mě, že si potom víkendu přijdu ještě hůř než před tím. A nejvíc mě štvalo to, že jsem žárlila. Žárlila jsem na ty kluky, protože trávili čas s Brookem. Z toho všeho přemýšlení mě rozbolela hlava a tak jsem se rozhodla, že to určitě vylepší kafe. Protože kafe je lék na všechno. Napsala jsem teda Luce.

E: Počkám na tebe po škole potřebuju kafe 🙄

Odpověď přišla hned. Byla jsem v šoku. Luce mi odepsala při přednášce. Byla hrozný šprt, takže jsem to nečekala.

L: Ok
L: Mám novinku z pondělí 😅
Aha. Tipická Luce novinku z pondělí mi řekne v pátek.
E: Teprve teď? 🙄
E: Neměla bys dávat radši pozor na výklad učitele? Určitě je to důležitý 😅
L: Ty dávej radši pozor 😉 já tě doučovat nebudu. Uvidíme se pak. Pa
E: Pa😘

Musela jsem se usmát, protože tímhle stylem to skončí právě tak, že mě bude Luce doučovat. Vypla jsem telefon a snažila se aspoň trošku věnovat pozornost staršímu učiteli v obleku před popsanou tabulí. Bylo to marný.

"Nechápu jak si mi mohla napsat v průběhu přednášky!" "No tak Luce. Vždyť je to stejně nuda." "Pro tebe jo. A proto nic neumíš." Usmála se na mě tím stylem mám pravdu a jsem lepší. Horší bylo, že měla doopravdy pravdu. Byla jsem v prdeli. A za to mohla fyzika. Je tam na mě moc čísel prostě. "Nebudu s tebou probírat moje studijní úspěchy. Chci slyšet tu novinku z pondělí." Luce zrudla. Nekecám. Byla jako rajče. "Noo." Protahovala to a snažila se dívat jinam. "Povídej." "V kavárně za mnou byl jeden ten z kluků od Brooka. Andy. No čekal tam na mě a zeptal se mě na číslo a já mu ho dala." Zastavila jsem se. Nemohla jsem tomu uvěřit. Tolik kluků Luce prosí o číslo a ona jim ho nikdy nedá a najednou se tam přižene kluk z kapely a ona mu to číslo dá. "Em no tak pojď. Přijdu pozdě do práce." "Luce ty si mu to číslo jako dala jen tak?" "Ne. Čekal na mě do sedmi." Začala jsem se smát Luce toho kluka donutila čekat až na konec směny. "Hustý. Už ti napsal?" "No právě to je celý problém." Nechápavě jsem se na ni podívala. "Nenapsal. A ani nezavolal. Prostě nic." Řekla Luce zoufale. Sakra ten kluk se ji líbil. "Určitě napíše." Řekla jsem ji už uvnitř kavárny. Došla jsem s ni až k baru objednala si kafe sebou, zaplatila rozloučila se s Luce a vydala jsem se domů. Po cestě jsem přemýšlela nad tím proč ji Andy nenapsal. Byla hezká a furt se usmívala. Jedině že by to byla nějaká sázka. Napsala jsem teda Brookovi.

E: Nechceš se stavit?
B: Ok
B: Za hodinku jsem tam ☺️

Fajn. Mám hodinu na to uklidit ten bordel za celý týden.  No je to výzva a já ji beru.

Úklid nedopadl tak jak jsem si představovala. Prostě jsem jen vysála, nádobí dala do myčky a tu jsem dokonce i zapla. Vyhodila krabičky od jídla z restaurace a stříkla do vzduchu pro jistotu osvěžovač vzduchu, který ale smrděl tak hrozně, že jsem raději otevřela okno a vyvětrala. Když jsem s tím obrovským kusem práce byla spokojená a v duchu se za to chválila, rozezněl se bytem zvonek. Za dveřmi nestál nikdo jiný než Brook, ale byl naštvaný. "Ahoj." Pípla jsem, protože jsem se bála, že je naštvaný na mě. "Ahoj." Vešel dovnitř a sundal si bundu a boty. Tomu říkám vychovaná návštěva. Třeba Nate mi chodil po bytě v botech. "Stalo se něco?" Nevydržela jsem to a riskovala výbuch vzteku. "Vlastně ne. Je to blbost, ale mě to vytočilo. Kluci mi totiž schovali všechny boty. Neměl jsem náladu se s nima hádat nebo jim udělat tu radost a prosit je, aby mi ty boty dali." "Ale v botech si přišel. Takže?" "Takže jsem si je půjčil." "Půjčil?" "No spíš vzal." Šokovaně jsem se na něj podívala. "Nekoukej tak na mě. Byl jsem naštvaný a chtěl jsem zmizet. Tak jsem si je prostě vzal. Jsou Jackovo. Tomu to snad tolik vadit nebude." "Aha." To bylo vše co jsem dokázala vyplodit. Vážně skvělý Emily. Tvého kamaráda šikanujou, při vyslovení jména toho kluka se div nerozpustil a ty řekneš aha? To bylo moc inteligentní. "To mě moc mrzí Brooku. Kdo je Jack? Nějak si ho nevybavuju." Zalhala jsem. Protože jestli jsem si něco pamatovala z narozenin, tak rozhodně irský přízvuk vysokého kluka, kterého Brook furt očumoval. To očumování si teda moc nepamatuju, ale ten přízvuk jo. "No kamarád co se mnou zpívá v kapele." Brook zrudnul. Tak to očumování vážně probíhalo. "Líbí se ti?" Po téhle větě by mohl Brook soutěžit s Luce o to kdo je víc podobný rajčeti. "Jo líbí, ale nekope za můj tým." "Aha." Opět inteligentní zhodnocení situace. Trapas. "No...um...chtěla jsem se na něco zeptat." Brook si povzdechl. Zřejmě si myslí, že se to týká Jacka. "Byl by Andy schopný se vsadit? Řekněme třeba o to, že získá číslo nějaký holky." Brook se začal smát. Nechápala jsem co bylo tak vtipného. "Mluvíme tady o Luce co?" "Jo." Byla jsem zmatená. "Andy ji ještě nenapsal, protože ji v kavárně vyzvedával nějaký kluk." "Sakra. To byl její brácha." Popadla jsem telefon a hned ji napsala.

E: Andy si myslí, že si zadaná
L: Proč? 🙀
E: Vyzvedával tě brácha

Na to už neodepsala. "Brooku mohl bys teda Andymu vyřídit, že to byl jenom brácha a že jestli má zájem pořád ať ji napíše?" Brook se culil. To jsem na něm nesnášela. Vypadal jako štěně a u štěňat prostě nevíte co čekat. "Fajn napíšu mu." Vzal telefon a hned do něj něco naťukal. "Akorát za to něco chci." Aha a je to tady. "No?" "Můžu u tebe přespat?" Aha. To jsem nečekala. Vlastně to zní jako super nápad. Já aspoň nikam nepůjdu a Brook si odpočine od kluků a vyprchá z něj ta zlost. "Vlastně proč ne." Usmála jsem se.

V jedenáct Brook usnul. Já nemohla. Byla jsem unavená, ale nedařilo se mi usnout. Chodili mi furt zprávy od Sarah a od Natea. Takže jsem svůj mobil vypnula. Jenže začal cinkat druhý. Brook furt spal, tak jsem se přes něj natáhla, že mu vypnu aspoň zvonění, jenže mě zaujali zprávy na rozsvíceném displeji.

J: Kde jsi?
J: Mám o tebe jenom starost
A: Kde jsi?
R: Sorry byla to blbá sranda, vrátlili jsme ti je
J: Máš moje oblíbený boty 😩
M: Omlouváme se Brooku
A: Napiš ráno, vím že si u Em
J: Napiš mi ráno prosím

Jack o něj měl vážně starost. Usmála jsem se. Protože ať si Brook myslí co chce, tenhle kluk možná za jeho tým kope.