Ráno mě z mého spánku vyrušil až zvonek od domovních dveří. Šla jsem se tedy podívat dolů kdo to otravuje tak brzo ráno. A koho tam nepotkám? Ano stál tam Tobias. Sice jsem neměla páru co ho to napadlo ale šla jsem za ním. Už jsem se ho chtěla zeptat co tu dělá ale najednou se předním objevila Lily. Aha už chápu. Šla jsem za ní a objala jí. ,,Ahoj Lily co tu děláš tak brzo ráno??" zeptala jsem se jí. ,, Počkat ty to ještě nevíš???? Rodiče dnes odlétají na pracovní cestu do Londýna a ty s Jamesem budete teď nějakou tu chvíli bydlet s námi v našem domě." odpověděla mi a já se nechápavě podívala na mamku. Kdy mi to jako chtěla říct??? Ještě ten den co rodiče odlétali mi mamka vysvětlila okolnosti a řekla mi jak se mám chovat. Prostě ty nudný rodičovský kecy. Večer jsem se se všemi rozloučila sbalila si věci a James nás odvezl k Lily. Byla jsem unavená tak už jsem šla spát. Když bylo něco kolem třetí ráno tak jsem se vzbudila a už nemohla usnout šla jsem tedy do kuchyně a nepozorovaně si vytáhla ze spíže čokoládu. Šla jsem směrem ke stolu a málem jsem dostala infarkt. Když jsem rozsvítila lampičku tak u stolu seděl Toby a s čokoládou v ruce. ,, Promiň nechtěl jsem tě polekat" řekl provinile. Co to s ním je? Tohle přeci není Toby. ,, Nemusíš se omlouvat nemůžeš za to, mohu si přisednout?" kývl hlavou a nabídl mi místo vedle něho. ,,Taky když nemůžeš usnout tak jíš čokoládu?" podíval se na mou pravou ruku. ,,Ehm...ano uklidňuje mě to" usmála jsem se. Teď byla správná příležitost zeptat se na ten večer v parku. ,, Já jen včera večer jsem se byla projít v tom parku za hřištěm a zaslechla jsem tvůj rozhovor s tou holkou, proč se tě ptala na mě? Co s tím vším mám společného já???" sklopil hlavu ale dobře jsem mu viděla do jeho modrých očí měl v nich lítost a bolest nikdy jsem ho neviděla takhle na dně. ,, Pleteš se do věcí do kterých ti nic není" řekl chladně vzal si z baru flašku vína a odešel zpátky do jeho pokoje. Zůstala jsem tam sedět a v hlavě měla spoustu otázek. Bože vůbec to nechápu. Proč se tak změnil? Nebo takový byl a já si toho jen nevšimla? Ne nesmím ho dnes nechat o samotě chci v tom mít jasno.
Zvedla jsem se a šla směrem do jeho pokoje. Asi jsem hodně drzá ale ani jsem se neuráčila zaklepat prostě jsem mu tam vpadla bez ohlášení. Musím říct na to, že je to kluk má tu docela uklizeno. Šla jsem směrem k jeho stolu kde seděl zády ke mě. Chytla jsem ho za rameno a on se leknutím otočil. Měl oči plné slz. On kluk, kterého se všichni bojí kluk, který nikdy nebrečí tu právě sedí a vypadá jak před sebevraždou. ,,Kdo tě pustil do mého pokoje??!!!!" zakřičel na mě. ,,Nikdo ale nemůžu tě tu nechat samotného" řekla jsem v klidu a vytrhla mu z ruky flašku. ,,Vypadni!!!! Nikdo se tě o pomoc neprosí!!!" zase zakřičel. ,,Jak myslíš ale tu flašku si nechám" řekla jsem a otočila se k odchodu. Jenže on mne chytl za ruku. ,,Ten večer jsem měl sraz s mou ,,holkou" chtěl jsem se s ní v klidu rozejít, měla jsi totiž pravdu jsem děvkař ale já už jsem to nechtěl chtěl jsem začít žít normálně jenže ona to moc hrotila dělala scény a pak se zeptala na tebe. Měla pravdu chtěl jsem to skončit jen kvůli tobě. V tvé přítomnosti panikařím, ztrácím slova a mé srdce bije jako o život. Tohle se mnou ještě žádná neudělala. Přišlo mi, že každá je úplně stejná ale spletl jsem si ty jsi jiná. Ty jsi výjimečná a zároveň tak dokonalá." s každým slovem byl blíž a blíž mým rtům, vytrhla jsem se mu ze sevření ,, Jenže ty se nikdy nezměníš vždy budeš ten co každou noc střídá holky jako ponožky nevíš co je to láska a nevíš jak moc bolí když tě vidím s jinou. Ano miluji tě ale ty sis toho nikdy nevšiml vždy jsi mě přehlížel. Nestála jsem ti ani za to blbé ahoj. Víš jaké to je? Celý život žít s nadějí, že se na mě třeba jen usměješ a ono nic??!!! Víš jaké to je?! Ne nevíš ty tohle totiž nikdy nepoznáš!!!!!!" zlomeně jsem na něj pohlédla a utekla z jeho pokoje.
